V sobotu jsem jela vlakem
přes Jihlavu do Třebíče.
Chtěla jsem nejen zrakem
ukojit turistické chtíče.
Památky Unesco jsem tam vynechala,
neboť z dřívějška jsem všechny znala.
Zato tamní trasa na Pekelný kopec
byla pro mě zcela neznámá věc.
Mírně vzhůru, chvíli i po rovině,
rozhled byl krásný po Vysočině.
O tom kopci starodávná pověst se traduje,
ke svatému Prokopu a čertu se vztahuje.
V cíli kondiční Pekelné stezky
tyčí se nová rozhledna.
Architekt jí dal tvar hezký,
svou konstrukcí je pohledná.
V lese je skryta ta plnoštíhlá kráska,
její kov svými paprsky slunce laská.
Má jen pětadvacet metrů výšky,
plošina skýtá rozhled do šířky.
Sto dvacet pět schodů nahoru zdolat,
z plných plic radostně „Heureka“ zvolat,
pokochat se třebíčským okolím,
vrátit se na zem, do lesů a k polím.
Okruh měřil přes dvanáct kilometrů,
i v únoru došlo na odkládání svetrů.
Dobrý pozdní oběd v obyčejné restauraci
byl kvalitní odměnou za zvládnutou štaci.
„Do stovky" šlapeme dál!
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %