Je čtvrtek 6. února, venku je ze včerejška trochu pocukrováno a my se rozhodujeme, jestli pojedeme na malý výlet.

A je rozhodnuto, i když obloha je zatažená až běda, ale sezení u televize nás prostě ubíjí. V poledne sedáme na autobus do Zlatých Hor, tam přesedáme a už jedeme k cíli, či spíše ke startu naší procházky.  V autobuse se dáváme do řeči se sympatickým  mladým párem, mají se sebou chundelatého psa s krásným očima. Dozvídáme se , že jsou z Litoměřic, ale v Dolním Údolí koupili staré rekreační středisko Severka, které rekonstruují. Částečně by chtěli otevřít už v létě. V našem kraji se jim moc líbí, a tak jim povídám, jak mně se zase moc líbilo v tom jejich kraji. Svět je malý a je úžasné potkávat se s různými lidmi a hlavně souznit.

Vystupujeme u penzionu Rejvíz, který se dřív jmenoval Nosková chata. Osada Rejvíz je, stejně jako Dolní Údolí, místní část města Zlatých Hor. A my se s údivem rozhlížeme po zasněžené krajině. Jen lituji, že je k uzoufání  zataženo.

Nad lesy visí těžká šedivá deka, ale přesto neodolám a fotím. Jenže fotky jsou smutné, sníh slitý v jednu bílo-šedou plochu. No, není každý den posvícení. Tu šedivost sem tam naruší nějaký běžkař oblečený v jasné barvě.

Šlapeme cestou do našeho cíle a ten se nachází v Dolním Údolí, hotýlek U Pekina, tam je totiž autobusová zastávka a máme plán, že tam počkáme na autobus. Pokud nějaký pojede! Máme štěstí. Nefouká, neprší, a tak si cestou užíváme zimní přírodu bez lidí, ale také, bohužel, bez ptáků a zvěře. Příroda spí a tak to má v únoru být.

Klouzajíce po uježděné zmrzlé silnici jsme ve tři hodiny odpoledne v cíli. Mávneme na první auto a světe div se, řidič zastaví. Cestou se od povídavého obchodního cestujícího dovídáme, že prodává v malých provozovnách registrační pokladny. Na jeho otázku, zda je u nás kadeřnictví, protože když obcí projížděl, tak provozovnu neobjevil, odpovím kladně. Vysvětlím mu, kde se kadeřnictví nachází, a máme luxusní odvoz až do naší vesnice. Díky, pane.

Výlet se vydařil, jen fotky za moc nestojí, ale přece vám pár nabídnu.

Příště zase zvesela a s dobrou náladou pošlapeme Do stovky.