"Co je po jméně?" řekla by Shakespearova Julie, "na jméně přece nezáleží...". Snad se tedy nositelé jmen, která se (často ani nevíme, proč) dostala do přirovnání, rčení...a do Hrátek s češtinou, nebudou nad zde použitými jmény pohoršovat. Otázka je, proč zrovna nositelům těch a těch jmen byly přisouzeny určité vlastnosti. Proč třeba řekneme popletovi Ty jsi ale Matěj, a ne Ty jsi ale Jirka.

Hloupý Honza v pohádkách nakonec leckoho přechytračil, a když se někdo jmenuje Kuba nebo Matěj, tak je to přece neutrální jméno, nic nenasvědčuje tomu, že by něco nepochopil nebo zkazil. Proč je potřeštěný právě jen Janek a ne třeba Luděk? Nevěřící Tomáš pochází z bible, ale ve skutečnosti je přece mnoho takových, hlavně mužů, kteří kromě "své pravdy" nevěří a neuznají téměř nic. I nemocný Lazar, samolibý Narcis a nezdary pronásledovaný Job mají své kořeny v bibli, v pověstech...

Ani holky naše mluva nešetří - rozcuchaná a neupravená Sára i Rozára, rafinovaná Káča, která nám případně něco provedla, nepříliš výřečná, naivní Nána a její opak, povětrná Dorota s nepříliš dobrou pověstí.

"Ty jsi jak malej Jarda" - bez rozdílu věku, trochu naivní, trochu hračička, ale pro mnohé syympaťák. "Jsem jak v Jiříkově vidění" - ale co ten první Jiřík vlastně viděl, už nikdo nezjistí.  Vytáhnout si "Černého Petra" si rozhodně nikdo nepřeje, a rozhodovat se, jestli "Petr nebo Pavel", je úplně jednoduché, když výsledek je vlastně stejný a většinou za mnoho nestojí.

Kdo dělá ze sebe Kašpara. může být sice bez fantazie, ale také velmi vtipný a v této roli se proti soupeři trefí do černého.

Z nouze Franta dobrej! Ano, když není nablízku někdo šikovnější, lepší. Ale zato "Fandy" i "Fanynky" má každá celebrita ráda.

Můj ty Tondo kolenatej! - to jsem toho napsala (jé, my jsme měli dokonce jednoho Kolenatého mezi předky, jen nevím, byl-li zrovna Tonda).

Na jméně asi opravdu nezáleží. Ale určitě se ještě najdou další jména v dalších situacích.