Sedím u tabletu a pročítám vánoční příspěvky.Mám na to čas. Vánoce jsme měli už v sobotu 21.12 kdy přijel syn s rodinou. Upekla jsem kachnu, jak si přál můj muž, na plotně se hřály bramborové knedlíky, bublalo zelí a voněla drůbeží polévka. To si pochutnáme! Jen můj muž si stěžoval, že mu není nějak dobře. "Co jsem to snědl?" marně vzpomínal.

Po obědě pršelo, takže děti si pohrály s dárky, všichni jsme vyzkoušeli hru s kostkou a pak byl čas se rozloučit. Připravila jsem si na nedělní ráno suroviny na obložené chlebíčky. Máme v naší církvi vánoční shromáždění s občerstvením a vypadá to, že přijdou i dvě rodiny, které nechodí pravidelně. Tak ať je co mlsat! Když každý přispěje, budeme se mít dobře.

Na shromáždění se mi líbilo. Zahrály nám děti našeho kazatele, všechny tři chodí do hudební školy. Jejich tatínek měl pro nás zajímavé vánoční zamyšlení a společné popovídání u kávy a čaje se také vydařilo.

V neděli odpoledne jsem se cítila všelijak. Nepřehnala jsem to s ochutnáváním všech přinesených dobrot? Nebo je v tom něco jiného? 

V noci mi bylo zle jako už dlouho ne. Celé pondělí jsem nedostala chuť na jídlo a vystačila si s hořkým čajem. Věděla jsem, že místní lékárna bude mít do ledna zavřeno a že co bylo v domácí lékárničce jsem dala manželovi. Ještě že jsem bylinkářka, mám mátu i heřmánek, na jídlo pořád ještě nebylo pomyšlení.

V pondělí jsme s mužem svorně drželi dietu, na štědrovečerní pochoutky to nebylo ani v úterý. Až na Štěpána jsme si dopřáli drůbeží maso dušené se zeleninou a bramborem.

Ptala jsem se syna, jak jim je. Taky se divili, z čeho je jim špatně. Mrzelo mne, jaké si od nás odvezli vánoční překvapení. Po vánocích odjeli ke druhé babičce.

"Jak vám je?" ptala jsem se syna.

"Rozvážíme bacily všude kam přijdem! Říkáme tomu vánoce na blátě!"

Rozesmálo mne to. Vánoce na blátě! Ani nemám odvahu se zeptat lidí z naší církve, jestli taky neměli vánoce na blátě! Ale když jsem telefonovala s kamarádkou, která bydlí na druhém konci republiky a tam měli stejné problémy, uvědomila jsem si, že je zbytečné si dělat starosti nebo se nějak obviňovat. Bacily si prostě umí vybrat tu správnou příležitost.

Už jsem Silvestra strávila s čajem proti kašli, ale dietu na Štědrý den jsem měla letos poprvé. Prakticky jsem si ověřila, že vánoce jsou o něčem jiném, než o hodování. Radost z narození Spasitele mi nemůže vzít ani pár dní nevolnosti. A navíc nebudu po vánocích složitě shazovat nadbytečné sádlo...