Jestlipak víte, kde se vzala pověra o nešťastném pátku 13.? Já jsem to nevěděla, tak jsem si vzala na pomoc tetičku wikipedii. Ta mi napověděla, že: "Zcela reálný základ má tato pověra v pátku 13. října 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů, po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů po celé Evropě a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den." Došlo to tak daleko, že "Pátek třináctého je v mnoha zemích považován za nešťastný den. Chorobná obava z tohoto data se nazývá paraskavedekatriafobie nebo též friggatriskaidekafobie a jedná se o speciální formu fóbie z čísla 13 (triskaidekafobie).
Dost však poučování. Já si z pátku 13. hlavu nedělám, beru ho jako každý jiný den a někdy si dokonce řeknu, že v pátek 13. mě potkalo štěstí. Tak tomu bylo i poslední pátek 13. prosince.
Dopoledne se na FB objevila fotografie z vrcholu hory Říp. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby stromy nebyly ojíněné a nestálo tam, že nahoře na hoře je to jako v pohádce. Kdo mě trochu zná, tak ví, že taková informace mě nemohla nechat chladnou a po obědě jsem se rozhodla aktuálnost informace prověřit na vlastní triko.
U nás v Roudnici panoval běžný obrázek Podřipské zimy - nad nulou, ale chladno, vlezlo, tmavá mračna pomalu k zemi, lustr může svítit celý den. Stejně nevlídný obrázek se naskýtal i v Rovném na začátku aleje k Řípu. Alej bez jediného lístečku na stromě spí, odpočívá a nabírá síly.
Skepticky jsem pomalu stoupala nahoru, nikde ani živáčka. Z první vyhlídky do kraje moc vidět nebylo. S nadějí, že uvidím bílou krásu, jsem se vydala dál. A opravdu, kousek před vrcholem se na cestě objevilo pár bělavých smítek. A brzy jsem si připadala jako ta Mařenka, která viděla rozsvícené okénko perníkové chaloupky. V tomto případě nejedlé, leč útulné turistické chaty. Okolní stromy skutečně zdobily bílé krystalky a paní hostinská, která dneska honičku v kuchyni neměla, mě u nich na důkaz zvěčnila. Vydala jsem se na jižní pražskou vyhlídku. Oči jsem si mohla vykoukat, ale neviděla jsem ani okolní vesnice, natož Prahu. Vracela jsem se k chatě a tu se stal zázrak. Z nebe se začaly snášet sněhové vločky. Jedna po druhé dopadaly na zem, na stromy, za můj krk. Natáhla jsem kapuci přes hlavu a vydala se ke kapličce, která se ztrácela v chumelenici. Ta mě samozřejmě nemohla odradit od vycházky na poslední vyhlídku za kapličkou - roudnickou. Můj domov však vypadal, že ho dočista spolkla nějaká meteopříšera, prostě nebyl k nalezení. Sníh padal a padal, cesta už byla docela bílá. Jásala jsem jako malá holka, dělala stopy ve sněhu, když mě vyrušilo zvonění telefonu v batůžku. Bylo čtvrt na pět a manžel se zajímal, jestli chci na Řípu přespat. Měl pravdu, ve sněhové euforii jsem trochu zapomněla na čas a na to, že se začne stmívat. Nezbylo mi než pustit se zpátky dolů. Ohlížela jsem se a viděla za sebou mystickou krajinu, stromy ztrácející se v mlžně sněhovém oparu. Ještě pár metrů a byla jsem zpátky v realitě, ze které jsem před dvěma hodinami vyšla. Po sněhu ani památky, potemnělá alej mě pohltila a vrátila zpět do běžné Podřipské zimy.
A pak že se v pátek 13. nemůžete ocitnout přímo v pohádce!
PS Pokud se někdo obává, že jsem zase šla někam potmě, tak vězte, že hospůdka nahoře zavírá v 17 hodin, tudíž obsluha se vrací dolů za naprosté tmy.
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %