Máte dva dospělé úspěšné syny. Čím Vám v poslední době dělají radost?
Adam je herec a režisér. Naposled režíroval muzikál Starci na chmelu, který dává vyšehradská letní scéna. Starší David je zpěvák a herec a taky se mu v kumštu daří. Je pro mě teď velkou inspirací ekologického chování, protože si pořídil malý domeček a já se od něj učím, jak lépe šetřit vodou. Nakoupila jsem zásobníky na dešťovou vodu a zavlažujeme tzv. kapkou, pomocí níž vodou neplýtváme. Vím, není to nic zázračného, ale každý by měl začít u sebe.

Mluvila jste o tom, že pěstujete bylinky. Které to jsou?
Ty, co má na zahrádce skoro každý z vás. Rozmarýn, bazalka, máta, šalvěj atd. Pěstuji ale také topinambury, tzv. židovské brambory, které se k nám postupně zase vracejí. Říká se o nich, že jsou vhodné pro diabetiky a snižují cholesterol.

Když je řeč o bylinách, jaký máte vztah k alternativní léčbě?
Věřím jí, ale v žádném případě klasickou medicínu nezavrhuji. Její poznatky jsou již hodně daleko a třeba u zákeřných chorob onkologického původu se bez ní rozhodně neobejdeme. Vím to sama velmi dobře. Moje devadesátiletá maminka absolvovala dvě velmi těžké operace a život ji zachráníla naše známá internistka. Je to zlatý člověk, který žije jen svou profesí. Vždycky je to o lidech.

Vraťme se ještě k bylinkám. Dala byste našim čtenářům některý svůj oblíbený recept?
Mám ráda krůtí maso. Dám ho spolu s bramborami do pekáče, přidám máslo, olivový olej, rozmarýn, sůl a šťávu z více citronů i plátky citronu, cibuli, česnek a přilít slepičí vývar. Vše to pomalu peču a těším se na tu dobrotu.

Vaším otcem byl herec Josef Pehr. Předurčilo to Vaši životní dráhu?
Otec hrál dlouhá léta v Národním divadle a maminka byla loutkoherečka. Vyrobila tátovi krásnou loutku, která se jmenovala Pepíček. Měla hlavičku velkou jako pětileté dítě, za tu se táta schoval a děti nevěděly, že za ní mluví. Od malička mě s ní otec bavil a projel s ní potom celý svět. Přihlásila jsem se do lidové školy umění, kde jsem se naučila kreslit a tak jsem tátovi navrhovala některé loutky. Učil na DAMU loutkoherectví. I když jsem vyrůstala v divadelním prostředí a chodila do dramatického kroužku, tak jsem studovala střední umělecko průmyslovou školu. A přesto, že se očekávalo, že půjdu na DAMU, nakonec jsem se rozhodla a přihlásila jsem se na akademii výtvarných umění, obor grafika - malba a oni mě vzali. Pak se ale ukázalo, že nejsem schopná vytvářet to angažované umění které po nás chtěli. Vždycky jsem ráda malovala přírodu a věci kolem sebe. To politikum které jsme měli dělat, jsem prostě nezvládala. Tenkrát bylo jasné, že mě výtvarné umění neuživí.

Kdy a jak jste se nakonec dostala na jeviště?
Já jsem hrála divadlo při škole celých šest let, co jsem studovala. Pak za mnou přišel pan Petr Kostka, který s manželkou Carmen Mayerovou a Stanislavem Zindulkou jezdili s různými zájezdovými představeními, zda bych se k nim nepřidala. A už to pokračovalo. Nastoupila jsem do divadla Komedie, kde jsem léta hrála s Karlem Rodenem a spolu s ním jsme se trhli a před dvaceti lety jsme založili Studio DVA.

Náš Trojlístek pravidelně připravuje umělecké programy pro seniory a pro čtenáře zachytí ty nejzajímavější momenty v rozhovoru pro štěstí. Na závěr se zeptám i Vás, co považujete za své štěstí v herectví Vy?
Já mám veliké štěstí, že pracuji ve Studiu DVA, které je velice dobře prosperující a hlavně pracuji s úžasnými lidmi! Ne vždy to u divadel tak bývá.

Božena Hažová