Do roku 1990 jste strávila 14 let v ostravském divadle, kam jste odešla za nabídkou režiséra Jana Kačera. Kterou divadelní roli jste tam hrála nejraději?
Nejspíš roli ženy Pekaře Jana Marhoula ve stejnojmenné inscenaci podle románu Vladislava Vančury v roce 1986. Kvůli jeho neobvyklému jazyku, perle české prózy, tím, že jsem v něm odehrála vztah k mé milované babičce. Jako on v období krize ve 30. letech neuspěla, byť byla sebepracovitější, ale měla děti a život šel nějak dál. I já měla tehdy na jevišti své dítě, šestiletou Terezu, která hrála chlapeckou roli Jana Jakuba Marhoula. V Národním divadle Jan Kačer s tímto titulem začínal opět a Terezu vystřídal můj sedmiletý Jakub. Hlavní roli hrál Jan Vlasák, další Josef Kemr, Jiří Štěpnička, Vladimír Vrabec a nezapomenutelný Radovan Lukavský. Když máma hraje mámu svých dětí na jevišti, nejde nevzpomínat.

V klasickém dramatu Romeo a Julie jste v různých překladech hrála chůvu. Kolik těchto pojetí bylo, a jak jste se vyrovnala právě s překlady?
Poprvév roce 1994 na Shakespearovských slavnostech. Tereza Brodská byla má první Jůlinka a Radek Holub neobvyklý a okouzlující Romeo. Režii měl Tomáš Topfer, dlouholetý herecký kolega z Ostravy. Pak znovu Ostrava. Už jako host. V režii Juraje Deáka, který také udělal to představení, ve kterém teď zaskakuju za Terezku Bebarovou. Užívá si právě mateřství. Třetí dělal Pavel Šimák, taky Ostrava a také letní produkce. Krásné divoké představení. A zase Tereza, tentokrát Dočkalová, jako Julie. Nejzajímavější herečka mladé generace. Aspoň pro mne. Prozradím Vám, že občas jsem pár veršů v různých překladech i promíchala.

Strávila jste také mnoho let na prknech Národního divadla. Na koho z té doby ráda vzpomínáte?
Vzpomínám na své kolegyně ze šatny Blanku Bohdanovou, Janu Březinovou,které nemoc nedopřála víc času i Vlastu Chramostovou. Moudré a statečné ženy, skvělé herečky. Na Jiřího Adamíru, ke kterému jsem chodila na radu, i na jeho skoro pravý opak Josefa Vinkláře. Skvostem nejen Národního je pro mne stále Josef Somr. A největší kamarádkou stále Zuzana Němečková, nápovědka.

Od letošního května Vás diváci mohou vidět na jevišti divadla Ungelt v komedii Přítelkyně. Ztvárňujete padesátnici Robyn, která se na základě  inzerátu nastěhuje k usedlé ženě někde v americkém zapadákově. Partnerku na jevišti Vám dělá Alena Mihulová. Padla Vám role protřelé Robyn do noty?
Jak jinak, ta hra je nádherná, vtipná i romantická, tajemná a pevně doufám, že o její americké autorce Jen Silvermann ještě uslyšíme. Robyn není naštěstí jen protřelá, jak jste řekla a já mám lidi namíchané s dobrými i horšími vlastností ráda. Alenka Mihulová je milý a báječný spoluhráč, jakého jsem si už dlouho přála potkat.

Kromě herectví se již léta věnujete zpěvu. Sama také skládáte písničky. Vaše texty musí posluchač poslouchat pečlivě, protože mají vždy velmi zajímavý obsah. Kde berete inspiraci? A za jaký žánr byste svoji tvorbu označila?
Inspirací je přece život plný, narazí mi do nosu sama. Ale neumím vymezit jejich žánr. Říkám jim písničky a ať to tak radši zůstane. Důležitější byl pro mě vždycky text, na kytaru jsem samouk. Ted si užívám radosti, když mí tři Kramarovičové, otec a synové kytaristé, spustí kolem mého zpěvu konečně opravdovou HUDBU.

Připravujete na 5. září 2019 celovečerní koncert v divadle Ungelt. Má charitativní ráz. Komu je určen výnos z této akce a na co se mohou návštěvníci těšit?
Peníze ze zakoupeného vstupného dostane Psychoterapeutické centrum Gaudia, které se zabývá mimo jiné podporou onkologicky nemocných lidí, jejích rodin a přátel. Svoje autorské písničky zazpívá kromě mne i moje dcera Tereza Nekudová.

Božena Hažová