Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna
Foto: autorka

V posledních letech přichází mnohé, co jsme kdysi znali a někdy i měli, do "retro" módy. Oblečení, elektro, televizní pořady a také plno potravin, někdy i v originálních obalech z doby před 50 (a více) lety.

Se Zuzkou jsme nedávno při nákupu začaly prohlížet něco "mlsného" a najednou se nám vybavila řada sladkostí, které jsme měly jako děti. Také jsme vzpomínaly, jaké byly u nás v Lomnici cukrárny. Třebaže byla Lomnice malé město, bylo zde pět cukráren. Dvě větší, už zřejmě dávno zestátněné, tři zbývající maličké obchůdky, asi stále soukromé.

Jeden z nich byl na náměstí, od nás "co by kamenem dohodil". Cukrář - starší pán - zde měl převážně trvanlivější sladkosti - bonbóny, čokolády a jiné cukrovinky. Na výběr skutečně mnoho. Co si vybrat dříve? Ve velkých sklenicích byly tvrdé bonbóny. Fialové navoněné fialky, červené maliny, tmavě růžové jahůdky, různobarevné kuličky, zvané angrešty, a cukrové špalíky s kytičkou uprostřed, kterým se říkalo suky. Pak ovocné různobarevné želé v podobě jablíček, hrušek nebo i zvířátek... nebo ovocné kostičky žužu. Kdo dával před ovocnou přednost jiným chutím, mohl vybírat z dalších sklenic. Medové zlatožluté oválné včelky, světlé lesklé "atlasky" plněné asi oříškovou hmotou nebo nahořklé s kakaem na povrchu bari-mandle, velké krystaly z cukru se zbytky sirobu, zvané cukrkandl, mentolové bílé polštářky, černé "hady" pendreky, které se objevily i sekané s barevnou polevou. Na úlevu od bolesti v krku byly hašlerky, zelené "čočky" lesněnky nebo podobné nažloutlé poděbradky. Zelená a hnědá plněná zrnka byla "kafíčko". Pak se objevily i barevné karamely - kakaové. sladomléčné - , ale ty nám moc nechutnaly, hlavně se lepily na zuby. Ovocné "sisinky" byly až o něco později. Čokoládové bonbóny nabíral cukrář lopatkou z papírových krabic. Nugátové kostky, kaštany, zlaťáky v kovové fólii... Turecký med byl moc tvrdý a ovocné kostky podobné řeckým a tureckým cukrovinkám zase moc sladké. Na velikonoce byla barevná dražé vajíčka a na vánoce celé kolekce, někdy i dvoupatrové, už podobné dnešním. Také jsme si oblíbily miničokolády s obrázky ze známých pohádek. Ale největší kuriozitou bylo barevné "mejdlíčko", tabulky různých barev, které se prodávaly na váhu. Bylo tak oblíbené, že nebylo k mání kdykoliv. Pak cukrář navážil zboží do papírového sáčku, přijal peníze a my jsme už mohly mlsat.

Kolem druhé cukrárny jsme jako rodina chodili na návštěvu k tetě. Z té si pamatujeme především velikonoční vajíčka - cukrová, plněná sladkou ovocnou tekutinou. Měla velikost vejce, slepeného ze dvou polovin. Hmotou připomínala pralinky, ale bez čokoládové polevy. Nás kromě výrazné sladké vůně přitahoval ještě barevný obrázek, nalepený na povrchu (kuře, kohout, kytičky). V létě měli pro nás úžasnou zmrzlinu, asi jako dnešní ovocný sorbet, avšak daleko voňavější. Byla vyráběna podomácku. Paní cukrářka nabrala kopeček a naběračku nožem pečlivě zarovnala (aby se nepředala). Byla po 50 haléřích a my jsme ji snědly i s oplatkou.

Na druhé straně města byla rodinná cukrárna s vynikajícími zákusky. Občas v neděli, když maminka vařila oběd, vzal nás táta koupit zákusky (říkaly jsme jim kousky). Společně jsme vybrali čtyři, pro každého jeden. Indiánky, punčové řezy (zvané rumové), košíčky s náplní a polevou (pro nás bábovičky), kremrole (trubičky) a šátečky s krémem, které existují leckde dodnes. Řezy z dortů s krémem nás nijak zvlášť nelákaly a na šlehačkové si nevzpomínáme.

Nemlsaly jsme často, pro nás byly sladkosti vzácné. O všechny jsme se se Zuzkou poctivě dělily a maminka od nás také vždy ochutnala. Nevzpomínám si, že by jedna z nás někdy něco snědla bez té druhé. Snad také proto se nám vybavilo tolik stejných podrobností. Ale věřím, že ještě leckdo z vás přispěje svými vzpomínkami na jiné cukrárny.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
25 komentářů
Eva Kopecká
Diky za vzpominku na dobroty, které všechny pamatuji. Jsem jíž mírně ve věku začínám být v kondici, kterou člověk nevolá,neb přijde sama,aniž by ji kdo zval, takže jsem při vzpomínání neporušila žádný ze zákazů jak své své obvodní tak i zubní lékařky....to je život.
Karel Boháček
No mně chybí gumoví hadi, oplatky Malina, Sparty a Dukly, tlusté hořké čokolády a šumáky všech variací.
Marcela Pivcová
Čekala jsem nějaké příspěvky, ale toto množství je pro mne opravdu milým překvapením. Některé sladkosti jsem opravdu zapomněla uvést, i když si na ně také pamatuji. Své vzpomínky jsem věnovala záměrně těm malým cukrárnám, tam některé druhy sladkostí ani neměli.
Dana Kolářová
Příjemná vzpomínka. Nejvíce se pamatuji na fialky.
Jana Šenbergerová
Ano, Zuzko, i tak se tomu říká, ale u nás jsem to znala jen pod názvem rahat. Soňo, mám to přesně naopak. Kam se na smetanové zmrzliny hrabou ty vodové. U nás jsou naprosto skvělé, ani italské se jim nevyrovnají, a to mi vždycky moc chutnaly. :-)
Soňa Prachfeldová
Vše o cem píšete, mi voní na dálku a do minulosti. Jakou skvělou chuť měly tatranky, mejdlicka, fialky, maliny. U nás byl cukrář a když mi dal zmrzlinu, tak navrch čokoládový bonbon. A ty ovocné vodové zmrzliny, kam se hrabou dnešní smetanové . Marokánky, eskyma, to vše odvál čas, ale nemelo to chybu .
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka. Skoro všechno cukroví znám, skoro všechno jsem ochutnala a pak jedla jen to, co mi chutnalo. Nejvíc polomáčené sušenky, ty mám ráda dodnes. A občas takové dlouhé, hnědé, trochu gumově tuhé provázky, ale nemůžu si vzpomenout na název. Nevíte někdo?
Zuzana Pivcová
Jani, ty kostky jsou pravděpodobně to, co mají všude v Řecku a na Kypru (možná i v Turecku), v Řecku pod názvem Loukumi. Kostky, nejspíš ze želatiny, výrazně obalené pudrovým cukrem nebo škrobem. Jednou jsem na ně narazila v minimarketu s tureckými specialitami v Revoluční.
Jana Šenbergerová
Květo, ano, přesně tak. I když se dnes škrobu vyhýbám, to by mi určitě pořád chutnalo. :-)
Hana Šimková
Marcelo, mně tečou sliny, že je nestačím utírat. Na všechno jsem si vzpomněla a mlsala to pravidelně z malinké cukrárničky ve Vršovicích Z Cukrárnička byla hned vedle kina Vzlet. Chodili jsme tam v neděli dopoledne na pohádky a vždy jsme se napakovali těmi dobrotami. Myslím, že mejdlíčka se dělali ze surového cukru. Dědeček ho měl pro včely.
Květa Řičánková
Nebyly ty kostky obalené v něčem co připomínalo škrob? Moc sladké nebyly,aby se k sobě nelepily tak měly ten posyp.
Jana Šenbergerová
Dostala jsem od mladých retro fialky, ale už to nebylo ono. A pamatujete se někdo na rahat? Ten jsem měla moc ráda. Když u nás skončila cukrárna, vozil mi ho manžel ze služebních cest, ale časem z obchodů zmizel a od té doby jsem ho nikde neviděla. Byly to takové jako želé, ale měkké kostky. 6luté, růžové, bílé. Díky, hezky jsem si postaru zamlsala. :-)
Libuše Křapová
Já milovala bari mandle a nepohrdlaj sem ani atlaskami. Když jsem byla maličká, dostávali jsme za odměnu jeden bonbon fialku nebo včelku. Ale úplně nejvíc mi chutnala ta první nešizená čkololáda Studentská pečeť
Danka Rotyková
Díky Marcelo, tohle vzpomínání mám moc ráda.
Marie Novotná
Před časem jsem byla s vnučkou ve,, škrobárně'' na exkurzi. Prováděl nás mladý muž z vedení. Vyprávěl o výrobě, technologii a odpovidal na otázky návštěvníků. Ale moje otázka :,, jak se vyrábělo mejdlíčko, '' zůstala nezodpovězena, vůbec neměl potuchy o čem mluvím. Tahle vzpomínka na retro pamlsky mne přivedla na různé vzpomínky.
Marie Doušová
Také vzpomínám na různé lahůdky a nejvíce na Eskimo bez klacku,které jsme si za 50haléřů kupovali ,když jsme šli do kina.Šumáky,fialky ,mejdlíčka různých barev,pendreky a indiány to bylo naše dětství. Hezká vzpomínka .Dík.
Jana Slavíková
Tiki byly dvě kostičky, které pěnily, když se namočily do vody nebo olízly (hrdinou byl Franta, který je dokázal obě najednou rozkousat - pěna mu lezla i ušima :-) ). Před tím ale byly šumáky - také dvě kostičky, spíš hranaté placičky, mezi které se muselo plivnout a pak je šudlat o sebe, aby vznikla pěna.
Dana Puchalská
Ne Beáto, byly to 2 kostičky.
Zuzana Pivcová
Ještě připomenu, že v kolekcích byly fondány a kulaté želé. Bea, která je přece jen mladší, připomněla některé čokolády. Nejlevnější byla na vaření, pak následovaly velké za 3 Kčs, sojová a arašídová. To už jsem začínala učit a cestou do školy jsem byla schopná snist celou naráz. Nejvíc jsem milovala nugát a na pouti či při oslavách cukrovou vatu. Za tu bych dala nevímco a neodradily mě ani ulepené ruce a pusa.
Anna Potůčková
První fotka, druhá fotka, třetí fotka a čtvrtá fotka.....sladkosti, které jsem spoustu let balila. Šumavské jahůdky čerstvé....panečku to byla bašta! A náplně do atlasek, ledovek jsme s holkama v práci jedli z hrníčku, nepotřebovali jsme více z těchto bonbonů. A chlazená lentilková čokoládová nápln se jen na jazyku rozplývala. A moc mně chutnaly také bonbony "griotka" Hašlerky se vyráběly a vyrábí i několik směn za sebou. A pak takové ty tmavé tvrdé karamely jsem také zbožňovala a nejednou mně vytáhly plombu!
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše