O cínii se dá říci, že ji nepoznal ani Kolumbus, pochází totiž z Mexika. Jméno dostala po profesoru medicíny Gotfriedovi Zinnovi (zemřel v roce 1759), české jméno je ostálka. Používá se málo, vžité je počeštěné "cínie".

Nejčastěji pěstované jsou odrůdy vzniklé z druhu Z.elegans, z ostálky lepé. Postupným křížením a fixováním jednotlivých odchylek vznikly kultivary nízké 20 až 30 cm i téměř metr vysoké, určené k řezu. Tvary květu se též mění. Od jednoduchých přes kaktusovky, pomponky, jiřinkokvěté až k plným velkokvětým odrůdám. Další druhy, například Z. angustifolia, Z. Haageana mají květy drobné, ve větším množství.

Nízké odrůdy a druhy se hodí do kobercové výsadby, vyšší a vysoké k řezu. Květy ve váze vydrží více než týden, jen se musí seřezávat, nesmí se jim nechat listy ve vodě, ty brzy hnijí. Drobnokvěté druhy se mohou využít jak ve skupinách (dorůstají okolo 60 cm), tak k řezu.

Výsevy se musí držet v teple, proto se dělají až v dubnu. Zachlazené cínie jsou neduživé, s nažloutlými listy, pomalu se z nastydnutí probírají, zpočátku špatně rostou, nakvétají později než sazenice v optimální kondici.

Sází se předpěstované sazenice, ale i trhaná sadba, po ledových mužích. Na malé plochy se hodí výsevy ze směsí barev stejného typu rostliny, pro větší plochy je efektní kombinace větších skupin stejných barev i typů. Vyhovuje jim slunné stanoviště s lehčí půdou. Na těžkých, vododržných půdách se ve vlhčích letech nesetkáme s úspěchem, rostliny málo kvetou, trpí houbovými chorobami.

K dříve pěstovaným odrůdám z českého sortimentu přibyly v poslední době odrůdy zámořské, např. Giant of California, Oklahoma a další. I u nás rostou a kvetou dobře, pokud jsou na výsluní, alespoň ze začátku zalévané a přihnojené. Čím teplejší je léto, tím jsou pěknější. Téměř ideální jsou rozpálená sídliště, kde se občas mezi betonovými chodníky vysazují letničkové záhony či vyvýšené nádoby. Nízké odrůdy se hodí i do truhlíků za okny, na terasy.

Patří k rostlinám citlivým na mráz, nespěchejte s nimi na záhon. Kvetou od července do prvních mrazíků.

Květoslav Mrázek