Z emigrace se do vlasti vrátila po listopadové revoluci a, jak sama říká, začínala v důchodovém věku od nuly.

Váš pradědeček Václav František Červený byl vynálezcem žesťových nástrojů a Váš otec Jiří Červený založil kabaret Červená sedma. Dostala jste tedy od osudu lásku k hudbě. Jaké byly Vaše začátky a nechtěla jste někdy v životě dělat něco jiného než herectví a operní zpěv?
Nikdy! Už od mala, kdy jsem ještě netušila, že mám dvě hlasivky nebo nějaký herecký talent, jsem snila a toužila po divadle.

V roce 1962 jste emigrovala do Německa. Podařilo se Vám prosadit na mezinárodní hudební scéně. Po čem se Vám nejvíce stýskalo a co Vám pomohlo překonat smutek po domově?
Stýskat jsem si zakázala. Mým domovem byla jeviště a koncertní podia všude ve světě. Mou útěchou byla hudba.

Před třiceti léty jste se vrátila do České republiky. Sama říkáte, že jste tady začínala jako neznámá penzistka. Ale přesto, bylo  tomu tak?
Vždyť mne tu nikdo neznal. Celá desetiletí se zde nesmělo ani vyslovit moje jméno. Trvalo to dost dlouho, než jsem se ve své rodné zemi přestala cítit jako cizinka. 

Máte nějaké denní rituály? Můžete našim čtenářům prozradit tajemství, čím jste si udržela i po devadesátce kondici, šarm a Váš nezaměnitelný alt?
Denně cvičím, hlasivky i tělo. A věřím v sílu čistého svědomí.

Dbáte v oblékání i ve vizáži na střídmost. Myslíte si, že se to daří i českým ženám? Jakou obecnou radu byste předala našim seniorům?
Každý věk je krásný. Máme být vděční, pyšní na svůj věk a nezastírat ho pošetile oblečením nebo chováním. 

V letošním roce je nadmíru úspěšný Váš recitál Zpívá a vypráví Soňa Červená v pražském divadle Ungelt. Je to strhující dvouhodinový zážitek. Kde berete sílu to zvládnout?
Sílu beru od nadšeného obecenstva. Je to takové: MÁ DÁTI - DAL.

Netajíte se tím, že umíte být sama. Máte na to nějaký recept?     
Recept nemám, jsem zkrátka samotář a nenudím se ve své společnosti.

Proslavila Vás před sedmdesáti lety písnička Jakpak je dnes u nás doma z muzikálu Divotvorný hrnec. Paní Červená, můžete nám říct, jak pak je podle Vašeho názoru dnes tady u nás doma?
Dovolte mi, abych se odmlčela … a čekala na zázrak.

Božena Hažová