Andrej Plut si vždycky říkal, jaké ho nepotkalo štěstí, že žije ve Slovinsku, které si vedlo nejlépe mezi republikami bývalé Jugoslávie a zároveň platilo mezi nováčky v Evropské unii za hvězdu. Tomuto 55letému zubaři proto nyní nejde do hlavy, co se to stalo, že se tato malá alpská země potýká podobně jako jiné země eurozóny s recesí a kolapsem finančního systému, napsala agentura AP.

"Žilo se nám tak dobře a teď nevíme, co přinese zítřek," říká Plut.

Slovinsko by se kvůli krizi mohlo stát dalším členem eurozóny, který požádá o finanční záchranu, aby zabránil bankrotu. Bezprostřední příčinou tohoto stavu je to, že banky kontrolované státem ve velkém půjčovaly firmám na trhu s nemovitostmi a ty nyní nejsou schopné splácet svůj dluh. Ale odborníci vidí i hlubší příčinu: i když vše nasvědčovalo tomu, že Slovinsko modernizuje své hospodářství, ve skutečnosti prý nikdy přechod od socialismu k volnému trhu neudělalo.

Místo toho, aby továrny a státní firmy byly zprivatizovány, zůstávaly součástí "eráru" nebo získaly pofidérní vlastnickou strukturu. A zahraniční investoři moc šancí nedostali. "Slovinci si nikdy kapitalismus neosvojili," tvrdí přední slovinský sociolog Niko Toš.

Nejlepší z nováčků 

Když se na začátku 90. let začala někdejší Jugoslávie rozpadat, Slovinsko se odtrhlo jako první. Zatímco Chorvatsko, Bosna a Srbsko bojovaly proti sobě, podniklo Slovinsko hospodářské a sociální reformy. Jeho ekonomika orientovaná na export zažívala koncem 90. let a začátkem tohoto tisíciletí boom. Lublaň bez větších potíží vstoupila v roce 2004 do Evropské unie a v roce 2007 přijala euro. V porovnání s ostatními unijními nováčky, včetně Česka nebo Slovenska, měli Slovinci nejvyšší platy i životní úroveň.

Slovinská ekonomika navenek působila jako ve vynikající formě. Životní úroveň stále rostla a lidé si užívali sociálních vymožeností, jako je třeba bezplatná zdravotní péče, aniž museli na vlastní kůži zažívat bolestný přechod k tržnímu hospodářství jako lidé v jiných postkomunistických zemích.

Na zdánlivě perfektním systému se objevily trhliny během globální krize v roce 2008. V následujícím roce se slovinská ekonomika propadla o skoro osm procent. Následkem byl hluboký pokles exportu i životní úrovně a současně růst nezaměstnanosti, která nyní dosahuje okolo 12 procent, skoro dvojnásobné než v roce 2008. Výše špatných bankovních půjček se vyšplhala na asi šest miliard eur, což představuje přibližně 17 procent slovinského HDP. Jde o dědictví slovinského modelu z minulosti, kdy velkou roli hrál stát.

Gorenje, Elan...

Během komunismu mělo Slovinsko pověst "balkánského Švýcarska". Dvoumilionová země byla ze všech republik bývalé Jugoslávie nejbohatší a chlubila se značkami jako Gorenje a Elan. Slovinsko bylo také v liberálně komunistické Jugoslávii branou do západní Evropy.

I dnes, osm let po vstupu do EU, Slovinsko stále působí upraveně a malebně. Slovinci nedají dopustit na aktivní styl života a turisté se hrnou do alpských středisek. Kavárny v centru Lublaně jsou plné. Ale lidé říkají, že za fasádou normálnosti se skrývá pochmurná nálada. "Všude kolem lidé přicházejí o práci," popisuje zubař Plut. "A nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo zlepšit," dodává.

Úroky u státních dluhopisů se v létě vyšplhaly na sedm procent, což je hranice, na které byly Řecko, Irsko a Portugalsko donuceny požádat Evropskou unii o finanční pomoc. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) je recese ve Slovinsku jednou z nejhorších v Evropské unii. Ukázala, že "slovinský ekonomický model z minulosti byl neudržitelný", tvrdí MMF.

Prezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj Suma Chakrabarti Slovinsku nedávno důrazně doporučil jednu věc: "V dlouhodobém zájmu této země je otevřít ekonomiku zahraničním investorům." Jinak ze slovinského zázraku zbyde jen stín.