Byl pátek, sváteční den, krásný jarní den, a tak jsme se vydali na výlet do lázeňského města Karlovy Vary. Naším cílem bylo navštívit rozhlednu Dianu.

Zaparkovali jsme nad lázněmi v ulici Na Vyhlídce a po stezce Jeana De Carro jsme se vydali dolů na lázeňskou třídu k vřídlu. Cestou jsme se kochali rozkvetlými narcisky, mahonem, různými keři a stromy.

Již na stezce bylo hodně lidí, ale u Vřídla doslova narváno. Rychle jsme si ho vyfotili a šli podél řeky směrem k lanovce na Dianu. Na stráni jsme zezdola obdivovali všechny tři rozhledny. Dianu, Vyhlídku Petra Velikého a Jelení skok.

Naproti rozhlednám se nám naopak moc líbil park – rovněž rozkvetlý. Nejen zlatý déšť, růžové a bílé květy stromů, ale hlavně moje velmi oblíbená magnolie. S tou jsem se doslova pomazlila.

Po chvíli jsme prošli kolem divadla a přes most přešli řeku Teplou, blízko hotelu Pupp jsme nasedli na lanovku a vydali se nahoru na rozhlednu.

A zde bylo na co se dívat, krásné výhledy na město Karlovy Vary, a co teprve z vrcholu věže! To byla paráda!. Po návratu zpět dolů jsme se podívali na mini ZOO, kde stál za obdivování bílý páv. Najdete zde také motýlí dům, ale bylo tolik lidí, že ten jsme vzdali. Nakonec jsme se usadili, snědli svačinu z domova, k ní jsme si dali kávu z termosky a původně jsme šli zpět na lanovku.

Jenže… lákalo nás dojít a vidět Jelení skok, místo, kde na vrcholu skály nechal král Karel IV. postavit sochu jelena (dnes je to jen kamzík ☹ ), protože podle pověsti z této skály začala při jedné jeho lovecké výpravě prýštit horká voda – pramen, který léčil…

U lanovky psali, že na tuto „zastávku“ je to jen necelý kilometr, a tak jsme se vydali z rozhledny pěšky. Cestou jsme potkali různé památníky, také mezizastávku lanovky, ale šli jsme dál, až jsme došli k vyhlídce Petra Velikého, potom okolo kříže a dále až ke skále Jelení skok. Nad touto ostře špičatou skalou je tyčí patrně nejstarší dřevěný altánek přímo nad centrem Karlových Varů. Ten se podle svého stavitele nazývá Mayerův gloriet, kdy rodák z Karlových Varů Mayer ho zde nechal postavit v roce 1804.

Když jsme se dostatečně pokochali a pořádně prošli jarní přírodou, vydali jsme se po schodech z vyhlídek zpět do města, kde jsme vyšli u stolku, kam vtipálci posadili slavného Švejka. A zase přes vřídelní kolonádu, stezkou Jeana De Carro jsme zdolali kopec k autu. Výlet byl krásný a stál za to.