Ve Stovkařích se mi příliš nedaří. Holky na čele pelotonu mi utekly o desítky kilometrů. Ale snažím se. Tentokrát jsme vyrazili s manželkou.
Příprava standard, batohy, svetr, kdyby přituhlo, nepromokavou větrovku, kdyby přeci jen..., nějakou drobnost k jídlu, dostatek pití, trekingové hůlky. Hodně hlídáme počasí, do poslední chvíle sledujeme předpovědi. Proklínám celou meteorologii, na každém meteowebu píší něco jiného, předpovědi mění co pár hodin, nakonec to vypadá, že bude pršet. (Samozřejmě, že nepršelo, bylo většinu dne slunečno a teplo. Ať se jdou s předpovídáním bodnout.)
Brzy dopoledne stojíme na hrázi Máchova jezera a startujeme k okruhu. Chceme Mácháč obejít co možná nejblíž vodě. Dáváme se za severním koncem hráze do svahu Šroubeného vrchu. Ze svahu se, mezi stromy, otvírají výhledy na jezero, Bezděz a okolí. Dál procházíme po úzkém pásu suché země severozápadní částí rašelinného Swampu. V rákosí se občas otvírají tmavé hladiny tůněk nebo vidíme solitérní, malé a pokroucené borovice. Ve svižném tempu procházíme kolem táborů pod Borným, po pravé ruce máme nepřerušovaný plot. Moc to nevadí, místy je soukromé území široké jen pár metrů, takže mezi chatami vidíme na vodu.
Když se konečně dostaneme na břeh, obdivujeme malebný Kachní ostrov. Vzpomínáme na tu chvíli před mnoha lety, kdy jsme na ostrov, přes zákaz, vstoupili, v zimě, došli jsme k němu po ledě. Ptáci tam nebyli, takže jsme ornitologickou rezervaci nijak nepoškodili.
Jihovýchodní část Swampu s masožravými rostlinami přecházíme místy po hatích a začínáme hledat přístup k malé lávce přes Břehyňský potok. Z téhle strany se hledá špatně, pěšiny na hranici lesa a rákosí se časem mění a vedou jinudy. Ale daří se, dostáváme se přes tmavý potok. Ujdeme další tři kilometry, během kterých zavrhujeme dvacet míst na zastávku a svačinu. Tady je moc mokro, támhle moc sucho, tady jsou mravenci, tady je to špinavý, tohle je moc u cesty a tamto je úplně nemožný, atd. Nakonec podle předpokladu zakotvíme až na pláži Klůček. Moc hezké místo, chvíli sledujeme plachetnice a držíme palce dvěma jachtařům, kteří se bez pohybu plácají ve fleku bez větru. Ostatní dost svižně ujíždějí. Nakonec foukne i dvěma smolařům a rozjedou se. Posilněni zabalíme ležení a mažeme na Hlavní pláž, protože se za námi nepěkně zatahuje.
Hlavní pláž je promenáda, ...lidi, cyklisti, turisti..., kiosky, lángoše, klobásy, pivo, limo. Dáme každý jedno nacmrndané pivo (slečna výčepní by to měla přenechat někomu, kdo to umí), já ještě kafe a přišlápnem si, ať utečeme tomu mraku za zády. Naštěstí neprší a rychlejšímu tempu taky moc nedáme, po desátém kilometru spíš předstíráme, že není kam spěchat... ale když si přešněruju boty, tak v pohodě zavíráme okruh na hrázi ve Starých Splavech.

Asi nejhezčí výlet za posledních X let. Protože daleko před sezónou. Od poloviny června do konce srpna bych tam nejel. Já ten písek a borovice a rákosí kolem vody prostě žeru! Ukrutně se nám kolem Mácháče líbilo, jednáme o ustavení tradice...., že bychom si to prošli každý rok brzy na jaře.