Pomalu se už blíží jaro, ale přece jenom, jak jste strávila zimu?
Listopad a prosinec jsem měla hrozně narvané a navíc na mě lezla nemoc, kterou jsem nejdřív zuby nehty překonávala. Pak jsem prožila krásné Vánoce se synem, ale nakonec jsem se trochu složila a dostala šílenou chřipku. Trochu jsem to přehnala s prací a moje imunita byla nízká. Jak zpívám v jednom šansonu, život je jako kolotoč. Mám ráda kolotoč, ten mě baví a motivuje. Přes Vánoce je i spousta akcí pro neziskovky nebo různé organizace a potom je člověk vyčerpaný. Každopádně listopad není právě můj měsíc.

Co teď děláte?
Pořád se učím! Teď hlavně texty do televize. Chystáme taky nové představení, jednu francouzskou hru. Ještě nevíme, jak se bude jmenovat, ale je to krásná hra pro dvě ženy. Premiéra bude sice až v září, ale já už pracuju na české verzi, překládám a kontroluju, co a jak. Dělá to Tonda Procházka a představení budeme hrát pod Divadlem Bolka Polívky v Brně. Taky pracuju na knize, k tomu jezdím po celé republice s francouzskými šansony. V rámci Nadace Archa Chantal připravujeme nové projekty, jsou docela velké, tak to je dost práce.

Máte nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíte?
V létě se snažím ukradnout nějaký čas, protože taky potřebuju vidět mámu, sestry, celou rodinu. Jenže je to strašně komplikované, protože se chci setkat se všemi. Sice je úžasné strávit čas se synem, ale pro mě doma není jenom v Česku. Ráda se vracím do Marseille, do jižní Francie, ta mi chybí nejvíc.

Jak si vede váš syn Vladimír? Máte z něj radost?
Jsem na něj pyšná a jsem ráda, že dělá dobře to, co dělá. Ale hlavně, že je dobrý člověk.

Při čem nejradši odpočíváte?
Teď slavila Vladimírova přítelkyně narozeniny a já se tam chovala jako puberťačka. Bláznili jsme až do rána, přesně to jsem potřebovala. Mám ráda mladé lidi, inspirují mě a dodávají energii. Byla tam i Anička Polívková, ohromně jsme se bavili, zkrátka krásný večer. A když mám čas, tak maluju, to je pro mě velký odpočinek. Štětec, barvy, neřídíte se mozkem, ale citem, přichází inspirace, to je nádhera. Taky sochařit mě hrozně baví, ale času je málo. Jinak se stále učím a samozřejmě čtu. Když to vyjde, moc ráda trávím čas s kamarády. Odpoledne, večer, kdykoliv, to mi dělá radost. Smát se, uvolnit se, to potřebuju. Nejlepší lék je smát se.

Co jste v poslední době četla? Máte něco rozečteného na nočním stolku?
Teď se věnuju hlavně scénáři. Ale u postele mi leží víc knih, čtu hrozně ráda. Teď třeba mám rozečtenou knihu Z Ulice do Ringu: aneb Jak se ze Syna stává Muž. To je takové inspirativní čtení. Jinak se mi líbí životopisy, baví mě zkušenosti různých lidí.