Zdravím čtenáře a pokusím se podělit o můj postřeh. V loňském roce na podzim bylo volební hemžení a jen na oko chvíle nejistot. Je až zarážející sledovat aroganci stávajících u moci. Po čtyřletém působení a ukázky své nemohoucnosti je snad urážkou, když opět musíme chodit kolem volebních stánků, kde se opět slibuje vše růžové. Přitom ten stánek je na chodníku a je uklizeno pouze v jeho bezprostřední blízkosti. Za rohem už je jen smutno a vlastně ukázka reality jejich stávajícího působení. Lidem stačí nějaká tretka s logem ( zadarmo ) a už jsou na vodítku. Tomu se říká svobodné volby. Mandáty jsou na 4 roky a hlavně zajištěné pohodlné a dobře placené předstírání práce.

Jsme velmi malý stát, ale aparát máme na úrovni obrovských státú a bohužel i v odměńování. Vše se musí platit formou daní, a právě proto je vše stále přidušené. Veškeré hledané úspory jsou jen v oblastech, které neohrozí jejich vlastní obohacování na úkor pracujícího lidu. Nedávno jsem se podíval na účet u čerpací stanice. Celkový daňový odvod je 60%. To je docela hodně. To pak nějaký pohyb cen o pár haléřů není nijak zajímavý. Co ten pumpař. Je vlastně jen výběrčí daní pro stát a ještě za odměnu musí platit také daně. Jenže to je jen jeden příklad z mnoha. Kolik třeba potřebuje VZP na provoz a kolik dává na zdravotní péči. Vše pouze z peněz na zdravotní pojištění (povinné). Mohl bych pokračovat. Jenže to neudělám. Spousty lidí to nechtějí slyšet. Stačí, že zrovna ti se mají v tomhle systému dobře a o žádnou změnu nestojí.

Nic netrvá věčně a žádné schody nevedou do nebe. To je jen postřeh. Nejsem  pumpař ani nic podobného. Jen se dívám a poslouchám vše kolem sebe. Jako jedinec nic neovlivním, ale to neznamená, že si neuvědomuji tu hořkou realitu.