Máte ráda nějaký film nebo seriál, ve kterém jste hrála? Takový, že když ho opakují, tak se na něj podíváte?
Sice se na sebe moc nekoukám, asi jako většina herců a hereček, ale vždycky si ráda připomenu film Už zase skáču přes kaluže. Byl můj první, takže na něj mám krásné vzpomínky. Režíroval Karel Kachyňa a hlavní roli hrál dvanáctiletý Mirek Dlouhý. Bohužel Mirek, s nímž mě pojilo velké přátelství, už tady není. Tenhle film mě vrací do mého mládí a vždycky mě dojme. Jinak s režisérem Kachyňou jsem točila ještě další dva filmy, Tajemství velikého vypravěče a Cukrovou boudu.

Kde všude teď hrajete?
Mám toho docela hodně. Divadlo Bez zábradlí, Fidlovačka, Divadlo Radka Brzobohatého, ještě jsem hrála v Kongresovém paláci v Popelce. 

Poslyšte, Tři oříšky pro Popelku, mluvíte o tom představení, které zkrachovalo? To mi nejde do hlavy, vždyť jste mívali vyprodáno.
O tom bych snad ani nemluvila, bylo to strašné zklamání pro mě, i pro kolegy. Někdo po vás vyžaduje profesionální práci, vy ji odvedete, jak nejlíp umíte, ale producent vám měsíc nezaplatí, vlastně vás využívá a nezachová se korektně. Co jsem u divadla, tohle jsem nezažila. Vždycky se mnou lidé jednali slušně a za práci jsem dostala zaplaceno. Myslím si, že to byl moc hezký projekt, na kterém všichni pracovali na sto procent a lidi na to chodili. Navíc jsem kvůli tomu zrušila  i jiné nabídky. Nejde jen o mě, to se týká i dalších lidí. Prostě naše práce byla takhle využita a zneužita.

Tak dobře, máte nějaké lepší zprávy?
Na každou bolest je nějaká záplata. Dostala jsem krásnou nabídku z Divadla Kalich, na podzim začnu zkoušet novou hru s Pavlem Zedníčkem. Na to se moc těším, to bude hezká práce.

Vytížená jste hodně. To vám nejspíš na vnoučata moc času nezbývá, že?
Ale kdepak, na vnoučata si vždycky čas najdu, a když mám volno, jsem s nimi často. I když asi ne tolik, jak by babička měla být. Mám dvě vnučky a ještě vnuka z manželovy strany, takže vlastně tři vnoučata.

Jak vám děti říkají?
Babi Jana.

Když jsme spolu před časem mluvily, říkala jste, že jedete na dovolenou do Austrálie. Vítejte doma, jak jste se měla?
Byli jsme v Sydney a okolí, deset dní v zálivu u moře, pak ve vinicích. Kdybyste se zeptala, jestli bych tam jela ještě jednou, řeknu vám, nebýt to tak daleko, tak ano a ráda. Je to fajn země s příjemnými lidmi, člověk tam má pořád co objevovat. Hráli jsme golf, ochutnávali vína, zkrátka příjemná dovolená. I když se tady psalo, že v Austrálii bylo v té době skoro padesát stupňů, tak tam, kde jsme byli my, bylo kolem pětatřiceti až čtyřiceti. U vody, když jste ve stínu, se ta vedra dají vydržet. Větší byla dole v Melbourne. Tam zrovna měli ten slavný tenisový turnaj, to muselo být hrozné. Austrálie je tak veliká země, že kdybyste ji chtěla pořádně vidět, nestačil by na to ani rok. Vzdálenosti jsou obrovské, tisíc kilometrů je nic. A vezměte si, že tady je tisíc kilometrů třeba z Prahy do Paříže.

Jak jste přežila návrat do střední Evropy?
Sice u nás není velká zima, ale i tak mi trvalo týden, než jsem vrátila do starých kolejí.

Vy jste kdysi tancovala ve StarDance, že ano? Kdy jste tancovala naposledy?
Před časem jsem moderovala ples a zrovna na něm byli dva účastníci StarDance Anička Polívková a Michal Kurtiš. Učili tam salsu, takže jsem si i já zatančila.

Pořád sportujete?
Samozřejmě. Celý rok hraju golf, teda když začne hezké počasí. Jak mám volno, jdu si zacvičit. Jinak si radost dělám takovými různými malichernostmi jako každá žena. Jdu na kosmetiku, na masáž, něco hezkého si koupím.

U čeho si nejvíc odpočinete?
Asi nejvíc na chalupě. Sázím kytičky. Tedy do květináčů, ne že bych byla nějaká zahradnice.

Máte nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíte?
Co se týče zemí ve světě, ráda se vracím do Jihoafrické republiky. Kapské Město, to je moje oblíbené místo. Hrajeme tam golf. Jinak moje oblíbené místo je chalupa, kde trávím skoro celé léto.

Co byste doporučila čtenářům a čtenářkám, jak si udržet dobrou mysl?
Být pozitivní, nebrat všechno tragicky a snažit se ráno probudit s úsměvem. I když je to někdy hodně těžké.