Dovolená v Jugoslávii
foto z Jugoslávie (archiv autora)

V roce 1983 jsme se s manželkou brali a plni nadšení jsme si s CKM zakoupili zájezd do Jugoslávie. Ovšem vycestovat rozhodně nebylo jednoduché. Na výjezd jsme potřebovali každy 13 razítek. Takže začalo vyřizování a razítkování a s tím byly spojeny dotazy, proč tam jedeme? a proč nejedeme do NDR.a proč musíme do tzv.kapitalistické ciziny, i když vlastně Jugoslávie měla v názvu socialistická republika.

Tak se to tedy podařilo. Na Pule jsme strávili krásný týden dovolené a byli jsme velice překvapeni vstřícností místních obyvatel.

Dovolená byla bezvadná a my jsme si to patřičně užívali. Dnešní mladí mohou jen sednout na autobus nebo na vlak a je jim vlastně otevřená celá Evropa.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
8 komentářů
Zdenka Jírová
Tak to vám mohu potvrdit. O své cestě do Jugoslávie jsem napsala ve svých dřívějších článcích. Moje dovolená byla v roce 1967.
Soňa Prachfeldová
Byly to trampoty, někam ven se dostat. Jsem šťastná, že je vše jinak a mladí opravdu mohou svobodně vycestovat a vzdělávat se, kde chtějí.
Zdenka Soukupová
Stávaly se i dost nepěkné věci. Jedna rodina s malými dětmi ze sousedního paneláku na sídlišti se chystala taky do Jugoslávie. Na 14denní letní pobyt měli opravdu hodně sbaleno: velkou káru věcí za autem. Někomu ze sídliště se to asi zdálo moc, a tak je udal, že chtějí emigrovat. Měli z toho pak léta nepěkné oplétačky s úřady. I to se bohužel dělo.
Dana Puchalská
Ano Danko R. Ale bylo nám málo a byl to prostě FIČÁK. Škoda že nemám fotky.
Danka Rotyková
Byl to úplně jiný život, ty pocity nám nikdo nevezme a nikdo z další generace nepochopí ....
Jitka Hašková
No to cestování nebylo jednoduché.
Dana Puchalská
Kdo nezažil to "dobrodružství" s výjezdem a devizovým příslibem a mraky razítek, tak neví co to bylo. Já vyjela prvně do zmíněné Jugoslávie. A ta radost, když se nám vše podařilo a mohli jet autobusem od Čedoku, to bylo něco nádherného. Cesta šílená, spali jsme na zemi mezi sedadly, ale byli jsme tak natěšeni, no co mám psát. A poprvé v životě u moře a ještě celých 14 dní, bylo prostě to nejlepší, co jsem si mohla k dvacátým narozeninám přát.
Zuzana Pivcová
V ČB, kde jsem pracovala, jsem neměla šanci získat devízový příslib.Mladým to přeju, že dnes můžou jezdit, pracovat venku nebo studovat. Ve mně zůstal dodnes při odbavování nebo přejezdu hranic stísněný pocit, že mě celníci nepustí, že jsem nějaká podezřelá. Už se toho asi nikdy nezbavím.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše