V deníku lékaře Josefa Charváta se také dočteme, že „Když se roku 1922 stal Švehla ministerským předsedou, jel za prezidentem Masarykem do Topolčanek, aby se představil. Po formálním uvítání a ceremoniálu pozval Masaryk Švehlu, aby tam zůstal přes noc a povečeřel. „Co si, pane ministerský předsedo, budete přát k večeři?“ „Pane prezidente, mohu si vybrat?“ „Samozřejmě.“ „Tak já bych nejraději bílé kafe a do toho nalámaný makový rohlík. Nato Masaryk: „já taky.“ A tak prezident a premiér večeřeli kafe s nalámaným rohlíkem a jedli to lžící… “

Znal se se spisovatelem Karlem Čapkem, jemuž jednou na námitku proti stranictví bouřlivě odvětil „Vy jste také jeden z těch intelektuálů, kteří kážou o svobodě a demokracii a přitom by chtěli vyhodit strany! … Odstranit strany, to je právě zásada diktatury, ale demokracie znamená strany, že lidi mají právo na různé názory a ideály a že se musejí dohodnout. Strany znamenají kontrolu; každá se dívá té druhé pod pokličku, co vaří ve svém hrnci.“

V průběhu dvacátých let se u něho stále častěji projevovaly příznaky fyzického vyčerpání a taky srdeční choroby. Roku 1928 ho nová fáze nemoci trvale vyřadila z politického života. Po tři roky doslova zápasil se smrtí, a když už se zdálo, že se vše obrátí k lepšímu, došlo k
nečekanému zhoršení zdravotního stavu a smrti. „Zemřel 12. prosince selháním levé komory při onemocnění koronárek, a edémem plicním. Dekompenzoval se k večeru, přijeli pro mne, strávil jsem tam celou noc, ráno zemřel. Ještě v noci jsem přivolal Pelnáře na konsilium…“
Hned se rojí spekulace, že v souvislosti s hledáním nástupce TGM byl otráven Benešovi blízkými agrárníky bratry Udržalovými. V tomto smyslu se vyjádřil syn Antonína Švehly internovaný v roce 1945 na pokyn Beneše a okolnosti kolem rychlého pohřbu Antonína Švehly tomu mohou nasvědčovat. Při snaze provést exhumaci a soudní pitvu jeden z bratří Udržalů páchá sebevraždu. Věc byla rychle politicky uzavřena a žádné vyšetřování neproběhlo.

Jeho kolega z mužů října Jiří Stříbrný po válce v komunistickém žaláři na něj zavzpomínal: „Švehla byl a zůstal čistý člověk. Ani nezúčtovatelného fondu (jako premiér jen) pro svou stranu nepoužil. Rozdělil jej spravedlivě na pět dílů ve prospěch všech vládních stran.“

Je znám Švehlův výrok k 28. říjnu 1932 v době nejhlubší krize, že „V našem národě jako v každém jiném jsou dva póly. Jeden pól individuálního egoismu a druhý pól kolektivního altruismu. Mezi oběma póly musí dojít k dohodě a harmonii. Bohatí nemohou pychnout v přepychu a chudí nemohou zoufat v nedostatku. Probuďme své srdce a své svědomí, abychom v nich měli nejbezpečnější kompas.“

Sociálnědemokratický politik první republiky Rudolf Bechyně: “Antonín Švehla konal své dílo nikoliv pod Masarykem a za ním, nýbrž s ním a vedle něho. Je-li dovoleno zjednodušovat velké historické procesy do stručných zkratek, pak lze říci, že T. G. Masaryk nám vybojoval stát,
kdežto Antonín Švehla v něm pod záštitou mohutné mravní Osvoboditelovy autority založil politický řád, spořádanou vládu a silnou vládní tradici. V jistém ohledu jsme všichni žáky Antonína Švehly“.

Pavel Černý,předseda Společnosti Antonína Švehly a vedoucí Muzea družstevnictví