Je rok 1974. Je mi 24, čerstvě vdaná, šťastná, zamilovaná. A následující rok ta nejšťastnější ze všech. Nejkrásnější holčičí miminko se na mě a manžela usmívá z postýlky. Máma Helena, táta Zdeněk a malá Helenka - to je spokojená mladá rodina. Po 37 letech nej holčičí vnučka si mě a dědu prohlíží modrýma očkama. Opět pocit obrovského štěstí. Bylo mi 61, čerstvá důchodkyně a milující babička. Manželovi zbývaly do důchodu dva roky. Těšili jsme se, až budeme spolu doma. Plánovali jsme, co budeme podnikat....Konečně jsme se dočkali a manžel byl od 1.1.2014 v důchodu. Dcera byla podruhé těhotná, v dubnu téhož roku očekávala narození syna. Co si víc přát?
V té době jsme se s dcerou a zetěm dohodli na společném bydlení. Se souhlasem jsem tehdy otálela ( znáte to..bydlení s tchyní), ale nakonec jsem souhlasila. Mladí i my jsme prodali byty a koupili dvougenerační dům 30 km od Prahy. A opět jsme s manželem plánovali, jak se budeme věnovat vnoučatům, koníčkům, cestování, přátelům.. Krátce nato nastalo nejsmutnější období mého života. Manžel byl pouhé 3 měsíce v důchodu, když mu lékaři zjistili zhoubný nádor na ledvině a metastázy v páteři. Manžel bohužel skončil po 3 operacích na invalidním vozíku. Dolní polovina těla ochrnutá. Za měsíc se dceři narodil chlapeček s velice těžkým postižením. Za 4 dny po narození zemřel.
Manžel a táta velice nemocný, úmrtí syna a vnuka. Následovaly těžko popsatelné dny obav o zdraví manžela a dcery. Přesto dcera byla mou velkou oporou a v péči o manžela mi velice pomáhala. Během vteřiny se nám změnil život a na to není nikdo připravený. Tehdy jsme poznali, kdo jsou opravdoví přátelé. Dost blízkých zklamalo. Manželova rodina, zeť a jeho rodina. Ano, ti nejbližší a o to víc to bolelo a bolí.( Většina lidí uteče, hned jak šlápneš do louže. Ten, kdo s tebou zůstane, když se brodíš bahnem, ten je tvůj opravdový přítel - citát ). Manžel přes veškerou mou a dceřinu péči v lednu 2016 zemřel. Dožil se ale narození zdraveho vnuka v září 2015. Tři měsíce mu Matýska každý den nosila dcera ukázat, aby se s ním mohl potěšit. Dnes 7letá vnučka Kristýnka si na dědečka pamatuje. V raném věku se setkala s péčí o milovaného a milujícího člověka. To je jistě pro její další život velké plus.
V domě nás zůstalo pět. Dcera, zeť, Kristýnka, Matýsek v 1.poschodí a ve 2. já sama. Nesmím zapomenout na čtyřnohé kamarády: zakrslého králíčka a 4 kočičky. Po manželovi a tátovi se nám s dcerou velice stýská. O to víc, že jsme měli hezké manželství a dcera pěkné dětství a dospívání. Je mi smutno z toho, když vidím, že dcera neměla takové štěstí ve výběru partnera jako já. Ano, je velké štěstí, když se potkají lidé, kteří si rozumí, dokáží se spolu radovat i plakat.
Když jsem zůstala sama, měla jsem na vybranou. Sedět doma a plakat nebo se vzchopit a žít. Žít pro nyní tři nejdůležitější lidi mého života. A tak jsem se zapsala na kurz francouzštiny, navštěvuji různé přednášky, univerzitu 3.věku, jezdím na výlety a samozřejmě se věnuji vnoučatům. Život není a nebude fér, ale přesto je krásný.
Jít sám není těžké. Těžké je jít s někým na kilometry daleko a pak se vracet sám.
Hodně zdraví všem. Helena Slavíková
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %