Poslední prosincový den je v římské liturgii zasvěcen památce papeže Silvestra I. Původně nebyl spojován s žádnými zvyky či obyčeji. 1. leden jako první novoroční den spojili křesťané s juliánským kalendářem. Silvestrovská noc začala být „zajímavá“ až v průběhu 16. století, kdy se ve většině západokřesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář a počátek nového roku na datu 1. ledna. Oslavy příchodu Nového roku církevní kruhy příliš netěšily, neboť měly pohanský původ a ve starém Římě se lidé uměli pořádně „odvázat“. Až hospodářský rozmach 19. století, s ním spojené očekávání příchodu nového zlatého věku na konci „století páry“ a občanská společnost změnily silvestrovskou noc v jednu z nejbujnějších oslav v průběhu roku. Každý ji prožíváme po svém.

Divoce obvykle slaví mladí, zralejší věk si to spíš rozloží do průběhu roku a třeba raději sdílí silvestrovské petardové šílenství i se svými zvířecími miláčky někde mimo jeho dosah. Na „lepší příští“ však o půlnoci zvedáme číši všichni, kdo můžeme.

O životě a osudech muže, kterému je tento den zasvěcen, příliš zpráv nemáme. Dostupné prameny uvádějí, že se Silvestr narodil coby občan Říma někdy ve druhé polovině 3. století. Kněžské svěcení přijal patrně ještě v době před začátkem pronásledování křesťanů, které vypuklo za vlády císaře Diokleciána na konci tohoto století. Během pronásledování se měl ukrývat v lesích na Monte Soracte nedaleko Říma. Symbolické by bylo, že jméno Silvestr pochází z latinského silva, které znamená les... Po smrti papeže Miltiada byl Silvestr 31. ledna roku 314 zvolen římským biskupem. Papežem se stal za císaře Konstantina Velkého. Během svého života dal mj. postavit kostel nad Priscilinými katakombami, v nichž byla pohřbena řada raně křesťanským mučedníků. Později se katakomby staly jedním z důležitých poutních míst. Po své smrti, 31.12. 335 ,v nich byl Silvestr pohřben. Lze jej považovat za jednoho z prvních uctívaných světců, jehož kult se rozšířil do celé Evropy. V jejím středu je jeho uctívání prokázáno nejdříve u našich sousedů v Německu, kde je poprvé doloženo ve městě Bamberku v 11. století.

Skutečnost, že se v poslední den roku připomíná právě svátek papeže Silvestra, má opravdu symbolický význam. Silvestr I. působil na vrcholné pozici v době, kdy skončil věk zběsilého pronásledování křesťanů a začal věk nový, byť se svými peripetiemi. Muž z konce dějin starověkého světa a zároveň počátku nové epochy pod křídly křesťanské církve.

Tak, jako my v současnosti „máváme“ s půlnočním přípitkem starému roku s vírou toho nejlepšího do dalších 365 dní, dodnes vlastně oddělujeme minulost, kterou jsme právě prožili, od budoucnosti, jež právě začíná.

Zbývá popřát jediné: Ať se za každodenní přítomností roku 2019, která se za rok opět stane minulostí, můžeme do budoucnosti ve zdraví, s láskou a pokorou hrdě ohlédnout!