Rodiče nám připravovali kouzelný štědrý večer se zvyky, které dodržujeme dodnes. Dárky jsme dostávali od Ježíška, a aby je unesl, mamka mu je schovávala doma. Tak jsme samozřejmě vyzvídali a máti nám sdělovala, že dostaneme určitě káblikyblikyblik, a to jsme věděli, že to budou knížky a hmpaťao byly hračky.

Já tenkrát v hračkářství viděl dělo na kapslíky a to byl můj sen. Mamce jsem řekl, aby to sdělia Ježíškovi. Doma jsem byl často sám, rodiče byli v krámě a sestry ve škole. Napadlo mě podívat se, kam že to Ježíšek dárky schovává. A hurá, ve skříni mezi prádlem jsem objevil nádherné zelené dělo! Vyndal jsem ho z krabice natáhl a naslepo vystřelil. Ale nebylo to ono, jen to cvaklo. Zvědavost, jakou asi dá ránu, mě přinutila k akci. Pomocí nožíku rybičky jsem z uzamčené pokladničky vylovil korunu a koupil krabičku kapslíků. Nemohl jsem se dočkat, až budu sám, a hned jsem vypálil první ránu. Byl jsem nadšený a i další dny provozoval dělostřelbu o sto šest. Aby nebyl cítit střelný prach, na kamna jsem vždy hodil kousek vosku.

O Štědrém večeru jsem z dárku projevil nesmírnou radost. Po vybalení z krabice jsem zjistil, že dělo je už trochu očoudlé, tak jsem ihned vystřelil. Naštěstí si nikdo ani nevšiml, že jsem použil zbytek kapslíků, které jsem měl v kapse.