Ačkoliv by významná část provozovatelů restaurací preferovala potraviny rozdat, ve skutečnosti končí v koši. České vyhlášky totiž distribuci nespotřebovaného jídla do charit prakticky neumožňují. Je to obrovská škoda – jak pro potenciální strávníky, tak pro samotné restaurace.  

„Jen v roce 2017 se v českém pohostinství vyhodilo 100 tisíc tun potravin. Samozřejmě, že část vyhozeného jídla tvoří zkažené suroviny nebo zbytky po vaření. Jenže pravdou je, že významné množství je už hotové jídlo, které si nenašlo svého konzumenta. A tak na konci dne letí do koše. Naprosto zbytečně, je nezávadné, čerstvé a dobré,“ říká Igor Třeslín, šéf společnosti Storyous. Zdůrazňuje, že mnozí lidé, kteří mají hlouběji do kapsy nebo se nacházejí v těžké životní situaci, by připravené pokrmy nesmírně ocenili.  

Přísné vyhlášky rozvoz neumožňují
Podle průzkumu, který si Storyous udělala mezi svými klienty z řad restaurací, by většina provozovatelů pohostinství uvítala, kdyby mohla nesnědené jídlo rozdat.

„Plýtvání potravinami předcházíme už při samotném plánování menu, kdy se snažíme, aby na sebe všechno navazovalo. Pokud ale přesto něco zbude, darování je pro nás určitě daleko lepší možnost, než abychom jídla, která pečlivě připravujeme, jen tak hodili do koše,“ uvádí Maja Vavřačová, manažerka restaurace Bistro Monk v Praze na Starém Městě.  

Restaurace, které mají o distribuci nesnědeného jídla zájem, ale naráží na legislativní překážku. Vyhlášky to totiž kvůli hygieně reálně neumožňují, jejich pravidla na rozvoz pokrmů jsou totiž příliš přísná. Charity tak o tento zdroj čerstvého jídla zcela zbytečně přichází.  

Zahraničí je vstřícnější a flexibilnější, Česko by se mělo inspirovat
V londýnském řetězci PRET, ale i jinde v zahraničí, je distribuce nesnědeného jídla běžná praxe. Celý den se připravuje občerstvení a to, které se neprodá, putuje večer směrem k potřebným. Firma PRET si dokonce vybudovala vlastní flotilu dodávek, jen aby sendviče i saláty dorazily charitám včas. „Dává to smysl – z řad těch, kteří zbylé jídlo ocení, by se jen těžko rekrutovali klasičtí zákazníci, takže firma o žádné peníze nepřichází. Může existovat s pocitem, že jídlo, které připravila, přece jen splnilo alespoň svůj základní účel a nasytilo. Běžní zákazníci, kteří za občerstvení platí, pak takový altruistický přístup oceňují,“ vysvětluje Třeslín. Podobné aktivity tak restauracím pomáhají budovat značku zodpovědných společností.  

Česko se tedy může zahraničím inspirovat. Je hezké jedenkrát do roka kupovat trvanlivé mléko a balené těstoviny. „Ale sociálně slabší lidé by zcela jistě ocenili, kdyby si mohli dát i kvalitní a už připravené jídlo. Restaurace o to také stojí. Nemělo by se jim stát v cestě,“ uzavírá Třeslín.