Za časů závěru socialismu jsem si po protaženém vyčkávání dočkala přidělení koupě, nákupu nového vozu Škoda Favorit, po pracovní době jsem nejprve ukázala, pochlubila se vozem kolegům i poté pyšně počala vyjíždět z parkoviště nedaleko, blízko Invalidovny vstříc domovu!

Nejprve opatrně přejedu vozovku po které směřují vozy přímo na Palmovku, následně opatrně s jistotou neblížící se eliny vjela na koleje & pozorně se rozhlédla na pruh, na který jsem mířila. Zvolna povolenou rychlostí jsem nechala projet nemnoho vozů i tu se blížilo starší, otlučené vozidlo, můj pozorný pohled nevynechal obětavého řidiče mávajícího, pobízející končetinou i ponoukající brady, nakonec jsem nepřehlédla jeho zdánlivé zpomalení, tudíž...

Tudíž jsem seběvědomě, hopem vjela do pruhu směřujícího do centra města - i tu k mému nečekanému ,přeQapení' byl můj novotou blíštící blatník otříštěn', potrhán' sražením se stařečkem, arci dědkem šoférující přímo ještě se pohybující vrak!

Kupodivu on první opustil ,raněné' vozidlo i počal halekat - cos to provedla, madame! Sám mám blízko ku selhání hercny, srdce, tudíž obětavě vyčkávám na Sbor národní bezpečnosti (dnes policie...)! Sama raněná slzím, ovšem nečekaně, překvapivě uhradím za svůj přestupek náležitou pokutu i nepřeslechnu ,zpověď' raněného Perouska, principála samotného cirkusu!

Jaké z onoho prožitku plyne ponaučení? Vidím pouze & jenom jediné - držet, pečlivě se držet zákonné povinnosti řidiče, áno?