Pokud však dokážou začlenit do rodinného programu pohybové aktivity, ušetří si v budoucnu u dětí spoustu starostí nejen s leností, ale i s obezitou.

„Každý rodič a prarodič by měl vědět, že nejlepší je vést děti k pohybu hned od malička a jít jim i v tomto směru příkladem. Jen tak mohou získat správné návyky a brát pohyb jako přirozenou součást života. Naopak, vidí-li děti doma jako normu povalování se na gauči a koukání na televizi, jen těžko se dá očekávat, že se samy rozhodnou dělat věci jinak,“ říká cvičitelka Kristýna Přibylová, která je sama trojnásobnou maminkou, takže se může podělit i o své vlastní zkušenosti. „U starších dětí se mi osvědčilo nastavit pevná pravidla a těch se držet – například dovolit půl hodinu sezení u počítače, a tu pak kompenzovat hodinou strávenou pohybem venku.“
Pravidla dohodnutá s dětmi pomohou podle ní předejít zdlouhavému přemlouvání, dohadování a dítě se naučí, že zdravý životní styl není nepříjemný trest, ale samozřejmá a přirozená součást života.  

Některé děti jsou lenivější než jiné
Určitě je pravda, že někteří rodiče mají větší práci přimět své potomky ke sportu než jiní. Některé děti jsou totiž skutečně od přírody lenivější. „Vždycky jsem trochu záviděla kamarádce, jejíž dvouletá holčička vždy seděla v parku vedle ní na lavičce, zatímco já honila našeho stejně starého Petříka po hřišti a neměla chvilku klidu,“ vypráví 31letá maminka Pavlína z Berouna. Malá Áňa prý odmítala vystoupit z kočárku a chtěla se jen nosit. „Až teď, po třech letech, když jsem je znovu potkala, jsem pochopila, že to vůbec nebylo a není v pořádku. Kamarádka je z dcery nešťastná, protože i když je zcela zdravá, odmítá prý byť jen popoběhnout a její váha se v 5 letech blíží ke 30 kg,“ uzavírá mladá maminka.
Je to tak, i vlohy a chuť k pohybu dostáváme do vínku, ale právě pro to je důležité, začít s pohybovými návyky hned odmala. Máte-li tedy doma dítě, které přirozeně inklinuje k pohodlí a nabývání kil, je podle Kristýny Přibylové nutné zkoušet různé metody motivace a hledat, co na našeho malého „lenochoda“ zafunguje.  

Rozběhněme se společně s dětmi
Při volbě vhodné motivace záleží samozřejmě na věku dítěte – nejlepší je začít se zábavným pohybem už od útlého věku (1-2 roky). Na radost ze cvičení si děti přirozeně zvyknou, a když se nám podaří překonat období vzdoru, kdy se jim třeba nebude úplně chtít, tak máme do budoucna alespoň z části vyhráno. Předškoláci budou šťastní, když jim věnujeme svůj čas a budeme s nimi závodit v běhu, skoku do dálky či házení na cíl anebo jezdit na kole, kolečkových bruslích či si půjdeme společně zaplavat do bazénu.
U školou povinných pak můžeme zkoušet různé kroužky a moderní sportovní odvětví, díky nimž bude náš školák držet krok se stejně starými vrstevníky. Patří sem například oblíbené lezení na horolezecké stěně, skákání na trampolíně nebo jízda na koni.  

Peníze jsou často jen výmluva
Zvláště u posledně jmenované sportovní disciplíny, kterou je jízda na koni, ale i u jiných módních sportů, například tenisu či hokeje, může ze strany rodičů zaznít argument, že jde o příliš finančně náročnou zábavu, která by narušila rodinný rozpočet.
Kristýna Přibylová k tomu podotýká: „Je sice pravda, že většina sportů stojí peníze, ale lze určitě najít aktivity, které rodiče nezruinují. Mám pocit, že peníze často slouží jen jako výmluva. Existují třeba různé kroužky atletiky při základních školách, kam děti docházejí 2x týdně na trénink, a které stojí okolo tisíce korun na pololetí. V dnešní době je navíc mnoho způsobů, jak v případě finanční nouze obstarat dětem starší sportovní vybavení. Především jde ale o naši zodpovědnost a ochotu věnovat se dětem a být jim i při sportování dobrým příkladem – vždyť společné procházky, běhání nebo hrátky na hřišti či v přírodě jsou zcela zadarmo, platíme za ně jen svým časem.“  

5 tipů k zamyšlení…
+ Děti by se měly hýbat aspoň 3 hodiny denně.
+ Podle průzkumů dnes chybí v Česku pravidelný pohyb asi 80 % dětí. 
+ Na rozdíl například od Skandinávie u nás ubývá dětí, které do školy chodí pěšky nebo jezdí na kole – což je běžné třeba ve Finsku nebo Norsku.
+ Až 25 procent žáků se ve škole neúčastní tělocviku a nosí do školy nejrůznější omluvenky…
+ Děti, které si odmala nezvykly na pohyb, ho vnímají jako nepříjemný, a tělocvik ve škole je pro ně velmi stresující.
+ Až 80 procent dětí trpících obezitou se jí už nikdy v budoucnu nedokáže zbavit.