Pětkrát za vteřinu zkoumá prostředí v nás a kolem nás a zjišťuje, zda to, co se děje, neohrožuje naše bezpečí. Pokud identifikuje hrozbu, zaměří na ni naši pozornost a jaksi vše ostatní zatemní. Máme tendenci vidět vše černě a nevábně a uniká nám to, co je kolem hezké. Jak si pomoci?

Potřebujeme zvrátit přirozenou tendenci mozku vnímat napřed to špatné. Prvním krokem je vůbec vnímat. Nenechat náš mozek, aby si sám za sebe vyhodnocoval, co je špatné a ohrožující. Příliš často přisuzuje zápornou hodnotu tomu, co je neutrální ale i pozitivní. Tíhne k tomu, aby posuzoval přítomnost minulostí a pak nám realitu zkresluje.

Abychom mozku v těchto škodlivých tendencích zabránili, stačí si vědomě všímat, co je kolem nás. Je jedno, na co zaměříte pozornost. Pokud si vezmeme na pomoc někoho moudrého, jako např. profesorku Harvardské univerzity Ellen Langer, tak si v každém okamžiku budeme všímat, co je kolem nás nové, jiné, či něco, čeho jsme si dosud nevšimli.

Dále můžeme vyhledávat, co se nám kolem nás, ale i na nás a v nás líbí, je nám příjemné. Že to bývá těžké, když nejsme zrovna na to milé a příznivé naladěni? Ano je. Možná pomůže, když si uvědomíme, že je to těžké jenom proto, že musíme uchopit naší pozornost a vědomě ji soustředit na něco pěkného kolem nás. Čím více pěkného a milého si všimnete, tím celé toto cvičení bude snazší. Nakonec zjistíte, že špatná nálada je pryč.

Náročnější, ale také velmi účinný způsob, jak se vypořádat s negativní náladou, je přehodnocení. To, že jsme spadli do pesimizmu, je, jak jsme si řekli, dílo našeho mozku. On sám, bez našeho vědomí si vyhodnotil, že to, co se děje, je špatně a snaží se nás na hrozbu upozornit a připravit nás na to, abychom jí čelili. My máme však možnost si své situaci dát vlastní hodnotu. Velmi často je totiž důvodem, proč náš mozek spustil alarm v podobě negativních emocí, pouze to, že jsme přemýšleli nad nějakou situací v minulosti, nebo jsme si představovali nějaký nepříjemný rozhovor, nebo jsme si uvědomili, že se nám něco nelíbí, nebo nám chybí. Nebo jen jsme spadli do negativní nálady kvůli věčně „černému“ zpravodajství. Kolem nás však žádná reálná hrozba našemu poklidnému, spokojenému žit není. A to je právě příležitost k vědomému přehodnocení situace. Například tím, že si řekneme, že minulost je minulostí a nic s ní již teď nesvedeme, nebo rozhovor, který jsme vymysleli, je pouhou naší fikcí, nebo že co nám chybí vlastně není tak hrozné, aby nám zastínilo vše, co máme apod.

Je jedna velmi univerzální metoda přehodnocení a to je, „svést“ špatnou náladu na váš mozek: „To ne já, to můj mozek“. Mnoho zdaru.

Vladimír Tuka pro portál i60