Ústav zdravotních informací zveřejnil údaje, podle kterých za dvacet let narostl počet diabetiků o šedesát osm procent. Cukrovka se stává čím dál větším problémem, léčí se s ní nyní okolo osmi set čtyřiceti tisíc Čechů. „Jde o problém celé společnosti. Počet pacientů stále narůstá. Jde o onemocnění, které je v současné době nevyléčitelné, takže cílem léčby je bránit vzniku komplikací a umožnit zkvalitnění a prodloužení život pacientů,“ uvedl Milan Kvapil, předseda Diabetické asociace České republiky.

Lékaři nyní považují za největší problém to, že mnoho lidí příznaky cukrovky podceňuje. Nahrává tomu fakt, že jsme nyní obklopeni nabídkou nezdravých jídel a náš životní styl se dost liší od toho, jak žili naši předci.

„Můj manžel tvrdil, že cukrovku mít nemůže, protože nejí příliš sladkého. Jenže byl stále unavený, často chodil na záchod, pořád měl žízeň. Vyčetla jsem na internetu, že to může být příznak cukrovky a žádala jsem, aby šel k lékaři. Samozřejmě, že nešel,“ vypráví pětašedesátiletá Irena z Opavska. Zdravotní problémy jejího manžela se prohlubovaly, jednou dokonce zkolaboval. Až pak se vypravil k lékaři a ten mu řekl, že má cukrovku a to ve velmi rozvinutém stádiu. „Řekl, že to nesouvisí s tím, jestli jí nebo nejí hodně sladkostí, ale s celkovým životním stylem. Manžel má rád tučná jídla, pije slazené limonády, málo se hýbe. Pořád argumentuje tím, že je nesmysl, aby měl cukrovku, když nejí bonbóny a čokoládu, nedá si to vysvětlit,“ říká Irena. Nemoc jejího muže se nakonec rozjela tak, že si musí píchat inzulín.

Je typickou ukázko toho, že kdyby šel k lékaři dříve, nemusel by se do tak vážného stádia dostat. Nyní mu dokonce hrozí amputace nohy. Podobných případů, kdy lidé příchod této nemoci nevnímají nebo nerozpoznají, je hodně. Diabetologická asociace ČR uvádí, že nemoc přichází postupně a když se projeví, poškození zdraví už často bývá nevratné. Jediné řešení? Pravidelné prohlídky u lékaře, který pokaždé změří hladinu cukru v krvi. A hlavní je si nemyslet, že když do sebe neládujeme zákusky a bonbóny, nemůžeme cukrovku  onemocnět. Můžeme. Velmi často ji mají právě lidé, kteří sice nejedí nadměrné množství sladkostí, ale dopřávají si klobásky, majonézy, hodně másla, tučné maso. Pak mnohdy přijdou k lékaři s nějakým problémem a jsou překvapeni.

„Začínal jsem hůř a hůř vidět,“ vypráví třiašedesátiletý Tomáš z Prahy. „Byl jsem v šoku, když mi lékař sdělil, že příčinou mých potíží se zrakem je to, že mám cukrovku. Říkal jsem mu, že to není možné, že nejím čokoládu, jen si občas dám dort nebo buchtu. Jenže přesto cukrovku mám a to v dosti rozvinuté formě. Je fakt, že ji měl můj táta. Je fakt, že se téměř vůbec nehýbu a jím jídla ne úplně zdravá. Mám rád maso, salámky, klobásky. Kamarád má řeznictví, tak si občas uděláme pěknou žranici. Teď s tím budu muset skoncovat,“ říká.

Podobných případů, kdy lidé opravdu vůbec netuší, že tuto stále rozšířenější nemoc mají, je podle lékařů víc, než si dovedeme představit. Je to problém, protože se pak nemoc léčí, až když je rozvinutá, ne v začátku. Takže, až se nám nebude chtít jít na preventivní prohlídku, je dobré si vzpomenout, že cukrovka je nemoc, která dlouho tiše dřímá, než dá o sobě vědět, co dokáže.