Příběhy naší republiky: Jak jsem (ne)cvičila na spartakiádě (část první)

Příběhy naší republiky:  Jak jsem (ne)cvičila na spartakiádě (část první)
FOTO: archiv České televize

Při nedávném Všesokolském sletu jsem, tak jako jistě mnoho mých vrstevníků, vzpomínala na minulé spartakiády. Ať už jsou z estetických důvodů ceněny, nebo z politických důvodů kritizovány, rozhodně do naší sportovní historie patří.

Poprvé mě spartakiáda jako taková minula. Vzpomínám jen, že jsme v 1. třídě cosi při hudbě cvičili, ale žádné vystoupení pro nás se nekonalo. Té další jsem se také nezúčastnila - byla jsem delší dobu v ozdravovně - a ještě o jednu spartakiádu později jsme se připravovali na maturitu a cvičení se nás už netýkalo.

Uplynulo dalších pár let, než jsem se ze studentky stala učitelkou na venkově - a jak to bývalo na malých školách zvykem, několik učitelů se muselo podělit o všechny předměty. Na mladou, tedy mne, připadl i tělocvik dívek. A s ním i přípravy na další spartakiádu. S tělocvikáři z jiných škol jsem jako snad jediná bez aprobace jezdila do Budějovic na nácvik. Zatímco všichni tělocvikáři podle obrázků v jakési příručce a podle pokynů instruktora vše hravě zvládali, mé pohyby po ploše se od ostatních dosti lišily. Avšak úkol zněl: sama zvládnout a naučit i skupinu svých žákyň (skupina do útvaru měla 32 dívek, což byl přesně počet mých "starších žákyň").

Přiblížil se "Den D"  - venkovské veřejné vystoupení - a zapůsobil tzv. zákon schválnosti. Jedna cvičenka vypadla. Cvičit s "dírou" v útvaru mohlo vést k chaosu na ploše, kdy všechny dívky necvičily jednotně. Musela jsem vystoupení nějak zachránit! Navlékla jsem trikot a vstoupila mezi žákyně na cvičební plochu, což ony přijaly s velkou radostí. Asi pevně doufaly, že bych zabránila jakémukoliv zmatku z jejich strany. Nebylo třeba, odcvičily jsme.

Za odměnu za nácvik jsme tehdy všichni cvičitelé zhlédli pražské vystoupení. Musím přiznat, že i přes tehdejší různá nařízení, příkazy i zákazy bylo velkolepé.

Konec 1. části

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
19 komentářů
Marie Faldynová
Spartakiády jsem upřímně nesnášela. Jako pražské dítě jsem to měla povinné, navíc jsem si špatně pamatovala všechny ty pohyby na hudbu a tak to kazila druhým a také přelidněná Praha mi vadila, jako by tam i tak nebylo lidí až až! Jako dospělá jsem z Prahy prchla na Šumavu a radosti cvičení s chutí přenechala druhým. Chápu, že venkovské děti se do Prahy rády podívaly, já stejně nadšeně z Prahy odjela!
Lidmila Nejedlá
Naše spartakiády jsou světovým unikátem, ať se to někomu líbí nebo ne. A já mám velmi ráda mládež v pohybu. Osobně mám hezké vzpomínky.
Helenka Vambleki
Už jsem psala v otázce dne na toto téma. V roce 1980 jsem cvičila rodiče s dětmi a jak jsem byla v roce 1985 hrdá, že jsem byla přísnou komisí vybrána a můžu jet do Prahy. Žádná jsme to nebraly politicky, cvičení nás bavilo.
Jiří Bárta
Musel jsem předčasně ukončit započatý příspěvek, dokončím jej později.
Jiří Bárta
Jak pozoruji v diskuzi, téma Spartakiada vzbudila velký ohlas. Rád se k ní přidávám, i když ne zrovna jen s pozitivními vzpomínkami.
Anna Čípová
Na spartakiády ráda vzpomínám. Jako starší žákyně jsem cvičila i na Strahově. Praha pro nás, děcka z venkova, byla kouzelná. Kdo vzpomene? Cvičily jsme v zelené halence a sukýnce a měly dva květy spojené zelenou stuhou. Potom jsem cvičila s dcerou skladbu pro rodiče s dětmi a dvakrát skladbu pro ženy.
Anna Čípová
Na spartakiá
Alena Vávrová
Jak již píše dole Blanka, téma spartakiáda je kontroverzní. Myslím, že už jsme se o ní bavili i v Otázce dne. Hezky to napsala i Naďa. V Praze jsem cvičila jako dorostenka a moje zážitky byly úžasné, ale to i z účasti na místních, okresních a krajských spartakiádách. U mne rozhodoval sportovní duch a ideologii jsem tehdy nevnímala.
Hana Rypáčková
Cvičil jsem 2x a 2x nacvičovala. Zrivna taky ta Poupata...Děvčata to bavilo, horší bylo je uhlídat v Praze...
Zdenka Jírová
Účastnila jsem se nacvičování na 1. spartakiádu ve 4. třídě, cvičila jsem s krychlí, ale jenom na místním hřišti. Pak jsem nacvičovala na 2. spartakádu už v 1. ročníku SŠ, ale do Prahy jsem nejela, byla jsem v té době hospitalizovaná. Víckrát jsem už nic nenacvičovala.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše