Příběhy první republiky: Vojtěch Preissig - ze Světce do světa
Obec Světec najdeme u Bíliny v severních Čechách, v úpatí Českého středohoří. Historická obec i její přilehlé osady doplatily na povrchovou důlní činnost, takže postupem času se ze zemědělské oblasti stalo území, které bylo a je do současnosti velmi dotčeno těžbou uhlí.
Nejvýznamnějším světeckým rodákem je bezesporu Vojtěch Preissig, který se narodil 31.8.1873 ve vile dolu Jakobi manželům Preissigovým. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a poté v Paříži studoval grafiku a spolupracoval mj. v ateliéru Alfonse Muchy i v grafické akademii Emila Delanua. Část svého života strávil v Americe, v Bostonu se stal ředitelem školy grafického umění.
Rodiče dali synovi školy, ale vychovali z něho i vlastence, který se výrazně zapsal do našich novodobých dějin. Během první světové války se umělec přihlásil do čsl. zahraničního vojska. V té době vytvořil vynikající náborové plakáty, s obrazem českého lva a textem „ Teď – anebo nikdy" . S velkým nadšením pak uvítal zrod nového Československa. Chtěl se vrátit do vlasti, ale nenalezl zde vhodné uplatnění, přestože se o něm hovořilo jako o největším grafickém umělci na světě a zakladateli české moderní grafiky. V roce 1923 navrhl nový druh písma, ale jeho tvorbu postihla rozvíjející se hospodářská krize. V roce 1931 se vrátil do Československa. Velkého uznání se dočkal v roce 1933, kdy měl velkou výstavu v Topičově salonu v Praze i v Hradci Králové. V roce 1933 byl jmenován čestným občanem obce Světec.
Politický vývoj závěru třicátých let a situace po okupaci Československa strhly Vojtěcha Preissiga k odvážné a obětavé odbojové činnosti. Vojtěch Preissig vystupoval hrdinně nejen jako občan, ale i jako umělec – se svojí dcerou Irenou - organizoval a realizoval agitační letáky a tiskl ilegální časopis „ V boj". Krátce před svým zatčením kreslil návrh na československou revoluční známku.
Dne 21.9.1940 byl zatčen gestapem a po výsleších v Praze vězněn v Gollnově a Drážďanech. Mezitím jeho dcera Irena Bernášková zemřela dne 26.8.1942 na berlínském popravišti. Vojtěch Preissig byl rozhodnutím německého soudu odsouzen ke dvěma letům a devíti měsícům káznice. Po vynesení rozsudku byl V. Preissig transportován do káznice v Bayereuthu, kde se z novin dozvěděl o popravě své dcery Inky.
I když jej tato zpráva zdrtila, dokázal přesto svým blízkým napsat tato povzbuzující slova: Ach děti, že tohle muselo být ! A přesto nesmíme klesat na mysli, nýbrž odevzdaně a statečně nést svůj úděl pro ideu skutečného lidského pokroku, i pro to, co už je nedostižné, či nepřáno nám, a co bychom chtěli zajistit našim dětem – větší životní jas a plnou volnost rozletu v něm. Musíme vytrvat, vyčkat konce světodějných událostí. Jsme v životě jako v kyvadle,nebo na houpačce, jde to rychle nebo zdlouhavě s jasným dechem, dokud se nezřítíme. Tedy, byl-li ten temný Irčin den zase jedním z nejnižších poloh v našem životním houpání, mohli bychom čerpat pro sebe trochu útěchy a dalšího odhodlání z jistoty, že budeme nyní nevyhnutelně zase stoupat vzhůru.
V červenci 1943 měl Vojtěchu Preissigovi vypršet trest a jeho nejbližší očekávali jeho propuštění. Německé úřady ale rozhodly jinak – jako na nebezpečného odpůrce „třetí říše“ na něj uvalily tzv. ochrannou vazbu a transportovaly jej do koncentračního tábora Dachau, kde 11.6.1944 zemřel následkem vysílení a útrap.
Přínos Vojtěcha Preissiga k osvobození Československa byl po válce několikrát oceněn – v roce 1947 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž a v roce 1992 Řád T.G.Masaryka II. třídy. Jeho dcera Irena Bernášková byla v roce 1998 vyznamenána in memoriam Medailí za hrdinství.
Každá doba má své hrdiny, více či méně známé, a český malíř a grafik Vojtěch Preissig patří právem mezi přední a nejvýznamnější osobnosti nejen Ústeckého kraje.
Tento silný příběh uveřejňuji z velké úcty a obdivu k našemu rodákovi Vojtěchu Preissigovi. 31.7.2018 uplyne 145 let od jeho narození.
Čerpáno z publikace: 800 let obce Světec autora Pavla Koukala a z publikace Vojtěch Preissig ze Světce do světa
Pošlete odkaz na tento článek
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %