Pusťte děti do terénu
Přimějte děti běhat, padat, trefovat se šiškami do stromů nebo se je snažit chytit. Nechejte je skákat přes spadlé stromy nebo je naopak podlézat, přelézat polomy, lézt po stromech na zahradě, válet sudy, učte je orientaci v lese, ale i na turistických stezkách. „Je až zarážející, když přijdou předškolní městské děti do lehčího terénu, co se děje s jejich tělem – terén s kořeny a kamením dokáže jejich nohy překvapit a neustálé zakopávání při chůzi je velmi časté. V přírodě se děti učí žít v prostředí, kde fouká, prší, silně svítí slunce, je zima či vedro, učí se poznávat své tělo a jeho potřeby,“ připomíná Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, dětského centra, které kromě mnoha kurzů plavání pro děti i dospělé pořádá i zábavné a vzdělávací aktivity pro rodiny.

Trénink v lese
Pro starší děti lze vymyslet trochu složitější lesní aktivity a hravou formou jim dát trochu víc do těla. „Možností je nekonečně – ruce posilujeme prováděním kliků o strom, nohy skákáním žabáků, obratnost slalomem mezi stromy, jemnou motoriku třeba sbíráním různých bobulí nebo borůvek. Musíme proto vždy odhadnout schopnosti a možnosti dětí, a tomu přizpůsobit sportovní aktivity,“ doporučuje Kristýna Přibylová z dětských tělocvičen Monkey´s Gym.

Co ještě vymyslet
Zajímavých aktivit na prázdninách u babičky lze vymyslet nekonečně: udělejte dětem přírodní překážkovou dráhu, soutěže v přeskakování potoka, házení na terč přes řeku, počítání žabek (házení plochým kamenem na vodní hladinu) anebo hra, kdy bosé děti se zavázanýma očima hádají, po jakém terénu chodí – zda po písku, kamínkách, jehličí apod. „Můžou také trénovat hod kládou, stopovanou s označením úkolů výhradně z přírodních materiálům, dopřejte jim šiškovou bitvu…,“ dodává Jana Boučková, jedna z iniciátorek významného celorepublikového projektu Děti na startu.  

Jak na bezpečnost
Na čem se všechny tři sportovní trenérky shodnou, to je nutnost přidat do batohu malou lékárničku. „Měla by obsahovat desinfekci, leukoplast a obinadlo. A také gel pro utěšení slziček při bodnutí či popálení kopřivou. Znáte to – připraveným se nikdy nic nestane,“ konstatuje Štěpánka Štrougalová, ale dodává: „Pokud jdete do skal, vždy dětem pro jejich hru přesně vymezte prostor. Nebo jen striktně zakažte, že nesmí tam, kde jsou vyhlídky. Při hře na schovávanou se děti nechají snadno strhnout a opatrnost pak trošku pokulhává.“ A Jana Boučková na závěr připomíná ještě jednu důležitou zásadu: „V tělocvičně máme dítě pod kontrolou a vidíme z jednoho konce na druhý, ale na turistické cestě, která se stáčí a není vidět, jak dál pokračuje, musíme jít vždy jako první…“