V naší vesnici máme poklad. Není zakopán ani nikde vystaven. I když…

Pamatujete na pultový prodej? Malé prodejny tak stále fungují. Fronty jsou výhrou pro majitele, otrava pro nakupující. Plný krám znamená, že o zboží je zájem, nebo to, že prodavačka nezvládá. Prázdný obchod signalizuje nezájem, nebo to, že jste za pult vyfasovali zázrak. A my máme to druhé.

Pokaždé, když přijdu ráno do obchodu, vzpomenu na neustálé mentorování o mládeži. Že je neschopná, sedí jen u počítače, mobiluje, je neochotná, drzá atd. atd. Já za pultem vidím mladou dívku, slovy klasika – jako vítr. Usměvavá, ochotná a hlavně rychlá.

„Ještě se zbožím nepřijeli, já vám to odpoledne přinesu…“ „Počkejte, já vám s tím pomůžu…“ „Máte tu uzeninu na buřtguláš? Tak to si vezměte tuhle, je tam víc špeku…“ „Určitě si to poznamenám a dám vám vědět…“ „Budete to mít připravené ve tři hodiny…“. Tak anebo podobně komunikuje se zákazníky. Poradí, pomůže a slovo dodrží. Je na ni spolehnutí. Fronty se tu tvoří minimálně a odbyt frčí, zboží se točí a s ním i mladá dáma. Je radost se na ni dívat a je radost zde nakupovat. Požehnání pro majitele, požehnání pro zákazníky.

Nedávno jsem zde potkala známého ze sousední vesnice. „Co ty tady, to u vás nemáte obchod?“ „Ale máme, ale tady to frčí.“ Tak trochu ho podezírám, že se přišel kouknout na mládí, ale nakonec – proč ne. Šikovná a k tomu hezká – to je ďábelská kombinace. Ráda bych vám přidala fotku, ale nemám její souhlas. Tak mi zkrátka musíte věřit, že ten poklad je právě u nás!