Pokud bych hodnotila můj první rok na íčku z pohledu statistiky, vypadalo by to asi takto: nastoupila jsem 6. 6. 2017, do 6. 6. 2018 mi bylo uveřejněno 66 článků, celkem jsem napočítala 541 komentářů (8,2 na článek), obdržela jsem tři knihy a jeden flash disk, některé články pravděpodobně proletěly (krátce a rychle) seznamem, protože jejich zhlédnutí překročilo 10 000 a v přátelích mám 9 přátel. A co mi ta statistika říká? BAVÍ MĚ TO!!!

Proto si k mému prvnímu výročí pogratuluji a přidám úvahu na téma: Co mi portál dal.

• Především příležitost se prezentovat a mít zpětnou vazbu, která bývá téměř vždy velice příjemná. Vaše komentáře mě těší, někdy mě vrátí zpět na zem, a vzhledem k tomu, že skoro vždy mám článek komentovaný Zuzanou Pivcovou, uvědomuji si, jak vytížená žena to je. Jen já mám na svém kontě k sedmdesáti článkům a pokaždé je její komentář jiný. Vstřícný a originální. N e u v ě ř i t e l n é ! !
• Možnost poznat nové lidi. Ať už osobně, nebo virtuálně. Schází se zde spousta „krevních skupin“, různých temperamentů a vzdělání a snaží se najít (většinou úspěšně) společnou řeč.
• Zhlédnout každý den hezké fotografie, některé přímo od fajnšmekrů – paní(ů) fotografů.
• Soutěžit. Ať už v každodenním kvízu nebo v tematických soutěžích. Udržuje mě to svěží a mé zblbnutí se mírně oddaluje.
• Pasivně se věnovat chatu. Neznamená to, dívat se klíčovou dírkou (jak někdo kdysi poznamenal), ale vstoupit otevřenými dveřmi do místnosti a pozorovat. Nerada něco komentuji, jsem srab a bojím se, že nebudu pochopena (někdy se to totiž stává) a trochu se virtuálního světa obávám. Ale mám-li co říci, řeknu.
• A hlavně, jsem každý den na návštěvě, kde mám pocit, že jsem vítaná.

Kdysi kdosi napsal, že portál je náš. Já bych s tím úplně nesouhlasila. Portál není náš. Portál je tu pro nás. My jsme jeho návštěvníci, a pokud budeme slušní, budeme určitě vítáni stále. A to je to, oč tu běží.