Byla jsem svědkem zvláštní příhody. Ráno jsem potřebovala něco zařídit kousek za městem, a tak jsem čekala na autobusovém nádraží na svůj spoj. Po chvilce jsem si povšimla mladé ženy se zavazadly a s vodítkem v ruce. Očekávala jsem malého pejska a ejhle, ono to odrostlé kotě.

Žena se vydala přes silnici na protější stranu, kde zřejmě byla její zastávka. Jenže kotěti se moc nechtělo, vzpouzelo se a při dalším pobídnutí se mu podařilo vytáhnout hlavičku, a tím se z obojku osvobodilo. Žena si toho nevšimla a šla dál. Koťátko zůstalo sedět v půli vozovky, kde každou chvilku projede nějaký autobus. Úplně mi zatrnulo. Jsem kočičí máma, a tak jsem bezmyšlenkovitě zavolala "haló" a rukou ukázala té ženě za její záda. Pochopila, ohlédla se, upustila zavazadla a rychle se vrátila pro kotě, vzala ho do náručí a na chodníku ho opět nepochopitelně postavila na zem. Snažila se mu znovu nasadit oboječek, což i přesto, že kotě chvilku drželo, se jí nepovedlo. A tak ho všelijak popotahovala, až se to milému kotěti přestalo líbit a frnk, se vztyčeným ocáskem přeběhlo přes celé nástupiště a zmizelo v hustém křoví, které odděluje autobusové nádraží od velmi frekventované ulice. A nebylo.

Žena nechala svá zavazadla na chodníku a jala se stíhat uprchlíka. Nakukovala do křoví, pořád kotěti nadávala, a pak se otočila, vrátila se opět na chodník, sebrala tašky a odešla. V duchu jsem přála kotěti, aby ho našel nějaký jiný, zodpovědnější páníček, který by si ho nepletl s pejskem a dopřál mu dobrý život. Ale hlavně, aby ho nezajelo auto.

Po chvilce se žena vrátila, již bez tašek, a znovu začala kotě hledat. Dokonce se snažila proniknout do hustého křoví a stále něco volala. Alespoň to jí sloužilo ke cti, že nenechala kotě napospas osudu. Pak již přijížděl můj autobus, a tak jsem si říkala, že ten příběh zůstane pro mě bez konce. Nezůstal.

Než se můj autobus rozjel, zahlédla jsem tu mladou ženu, jak nese malého uprchlíka v náručí. Kotě mělo pro tentokrát štěstí, že se mu nic nestalo. Panička byla jistě celá "na nervy" a přitom by stačilo tak málo. Přepravka pro převoz malých zvířat.

Kočka není pejsek, aby poslechla na zavolání, sedla si a čekala. Je svá, přijde, až když ona chce. Řekla bych, že pro tentokrát vše dobře dopadlo. Ale někdy se lidé chovají opravdu zvláštně a nezodpovědně.
Napadlo mě přísloví: "vezmi rozum do hrsti." Já si myslím, že je to špatně. V hrsti rozum nepomůže. Rozum bychom měli mít v hlavě a používat ho. Dnes to bylo jen o fous, že se jedno kotě nestalo v lepším případě bezdomovcem. Ale vždycky nejde jen o kotě...

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.