Kdo by čekal, že se za bránou ukrývají "fára" některé luxusní světové značky, pořádně by se zmýlil. Část areálu Stanice technické kontroly vozidel (STK) na Plzeňské ulici v Praze-Motole je totiž vyhrazena trabantům. Vozům, které dělily motoristy na přívržence až naprosté obdivovatele na straně jedné a proti nim ty, kteří vlastnili nějakou tehdy lepší značku a trabanty dost pohrdali, vymýšleli na ně i jejich majitele vtipy a nikdy by do takového "rádoby auta" nesedli.

Já jako majitelka trabanta jsem samozřejmě patřila k příznivcům. S trabantem jsem projela cesty-necesty, které by mnohá lepší vozidla neprojela: potok, rozbahněnou cestu kolem rybníka, skalnatou v Českém ráji, vrchol hory v předhůří Šumavy, kam se nesmělo.... Do trabantu si mohl sednout i člověk s větší výškou a hmotností.... Zvládla jsem i pár technických, i když opravdu jen těch nejpotřebnějších, úkonů. 

V Muzeu trabantů najdete od předchůdce P70 z roku 1954 vozy od nejstarších až po ty nejznámější z doby, kdy jich i u nás jezdilo nejvíce (P 600 a Trabant 601). Řada končí čtyřtaktem, který se vyráběl krátce do roku 1991.

Můžete si vyzkoušet řazení, prohlédnout si model tehdejší servisní dílny, mnoho modelů autíček, trofejí ze závodů, dokumentů, diapozitivů, předmětů z výbavy trabantů. A kdo občas jezdil do NDR, připomene si tu i řadu spotřebních předmětů, jaké jsme kdysi z NDR, někdy i načerno, dováželi.
Jen ten reklamní plakát, který u nás hlásal, že trabanta můžeme mít ihned, platil ve skutečnosti jen pro "vyvolené" zákazníky s protekcí. I v samotné NDR se na "Trabiho" čekalo v pořadníku, a to v určitém období i přes 10 let.

A na závěr: Jestliže stále ještě někdo z motoristů trabant neuznává, ať se podívá na filmy, které na cestách s trabantem po světě natočil se svými přáteli Dan Přibáň. I v nich najdeme situace, kdy trabant zvládne víc, než by kdo od něj očekával. A všem, kteří trabantům přáli a přejí, doporučuji navštívit Muzeum trabantů, které vás určitě potěší.

P. S. Fotografie jsme pořídily různě na přeskáčku se sestrou Zuzanou.