Dobrý den, já jsem měla dobré základy angličtiny, když jsem začala pracovat v Anglii, přesto jsem někdy nerozuměla zvláště lidem, kteří neměli dobré vzdělání a také přes telefon. Moje práce byla hodně o komunikaci a to mi hodně pomáhalo ve zlepšení. Slovní zásobu mi výrazně obohatila četba knih a novin. Vždy když jsem dostala nového klienta , první otázka byla odkud jsem. Ale poslední tři roky mého pobytu zde, jsem si uvědomila, že mi již noví klienti tuto otázku nekladou. Pracovala jsem v Anglii 8 let.

Vítám velice rozumný postoj k učení se cizímu jazyku. Trpím při inzerátech typu „anglicky se naučila za týden, za dva dny budete plynně mluvit…“. Jen bych to nepřeháněla s tou příliš ranou výukou, „nejlépe od mateřské školy“. Jazykový systém (povědomí) dítěte se utvoří zhruba ve věku 10 let. Nejdřív by mělo zvládnout mateřštinu, na ní pak stavět jazyk cizí (pokud nevyrůstá v rodině bilingvní). I na výslovnost to stačí. (Mě ji naučili až na VŠ.)

Můžu to akorát porovnat se svými zkušenostmi se studiem němčiny. To bylo ale ještě v době existence NDR, na Západ jsem nesměla. Byla jsem němčinářka z jazykové školy. nejvíc mi pomohl půlroční pobyt na kurzu pro zahraniční učitele němčiny. Ačkoliv jsme byli celá česká a slovenská delegace, tak studijní skupiny byly sestaveny mezinárodně, abychom upustili od hovoru v mateřštině. Je ale fakt, že ta němčina přes veškeré zlepšení jako originál nezněla. A totéž můžu potvrdit i o našich bývalých západních letcích, žijících léta v cizině, s kterými jsem se několikrát setkala v 90. letech. I ti pánové po sedmdesátce stále měli v angličtině českou intonaci, zatímco jejich potomci už ne.