V časném odpoledni jsem se vracel z práce domů. Nic udivujícího jsem ten den neočekával. Žižkov ale umí často i udivit! Domovní dveře našeho činžáku byly vyvráceny dokořán! V dnešní době jsou všechny pražské domy uzamčeny, ve dne i v noci! Chráníme si tak my, Pražané, majetky a životy před nepražskými kriminálníky.

Nahlédl jsem do domu a raději rychle vycouval zpět! V úzké přístupové chodbě stáli po levici dva statní policisté, v jedné ruce měli pistole, v druhé teleskopické obušky. Proti nim, po pravici, stáli lupiči, Bonnie a Clyde.

Jeden policista na mě pohlédl, zda k nim také nepatřím? Řekl jsem, že tu bydlím. Zklidnil se. Raději jsem si před domem zapálil cigáro a čekal. Když se dlouho nestřílelo, odvážil jsem se projít palebnou linií, mezi revolvery a zločinci. Bál jsem se o život! Ke střelbě ale zatím nedošlo. Rychle jsem vyjel výtahem do horního patra a pro jistotu zamknul byt na dva západy!

Druhý den ráno jsem tam hledal tratoliště krve. Nebylo tam. Asi je odvlekli jenom v okovech?

Na vniknuvší osoby do našeho baráku volává údernou jednotku policie sousedka "Bába Pitevní“. Musí to udělat několikrát denně, dobrovolně a zadarmo!

Jen díky ní tu umíráme až později, to až stářím, v nemocnicích!