Zpěvačka Lucie Bílá v jednom rozhovoru vzpomínala, jak si po rozvodu měnila doklady. "Paní u přepážky jsem řekla: Já tam nechci mít slovo rozvedená. Ta paní se na mě podívala a řekla: Já tam mám vdova. Strašně jsem se zastyděla a uvědomila jsem si, jak si často nevážíme běžných věcí a neumíme se ze života těšit," říká zpěvačka. Tvrdí o sobě, že dělá vše pro to, aby byla optimistkou. Lehce se to řekne, ale v praxi své myšlenky a náladypřece neumíme řídit sami. Nebo ano?

Možnosti, jak ovlivnit svou náladu, jsou v poslední době čím dál častěji předmětem různých vědeckých studií a pokusů. Každý totiž chce být spokojený, šťastný, optimisticky působící na své okolí. Takoví lidé jsou oblíbení, mají přátele, jsou úspěšní. S morousy jednadvacáté století jaksi nepočítá. Tak si probereme několik metod, které psychologové doporučují. Některé jsou sice na první pohled poněkud úsměvné, ale proč je neznat, že ano?

Z představy do představy

Psychologové používají hru s názvem Stop technika. V momentě, kdy nás napadne něco smutného, máme si okamžitě říct stop a cíleně myslet na něco příjemného. Představit si oblíbené jídlo, nejhezčí pláž, na které jsme byli, jít si čichnout k oblíbenému parfému nebo se snažit intenzivně si vybavit jeho vůni. Dá se to nacvičit třeba tak, že sedíme doma a představujeme si, že jdeme po ošklivé zaprášené ulici mezi paneláky. Řeknemě si slovo stop a ihned si představujeme krajinu, kterou máme rádi. Třeba procházku nádhernou vonící horskou loukou. 

"Důležité je nacvičit toto rychlé přepínání z představy do představy," říká psycholog Ondrej Kondáš.

Chvalte se

Další metoda, kterou psychologové označují za fungující, je chválení sama sebe. Říkají ji také kladné přeznačkování a často se učí v kurzech asertivity. Základ tkví v myšlence, že na každé nepříjemné věci se dá najít něco přínosného, pozitivního. Ne nadarmo se přece říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Takže, když si připadáme staří, oškliví, opuštění a zbyteční, máme si prý říct: Ano, jsem starý, ošklivý, opuštěný a zbytečný, ale takových lidí je hodně, mnozí jsou ještě starší a ošklivější a já mám proti nim mnoho kladů a předností. Ostatně, to je poučka, kterou se často učí manažeři: Mám hodně chyb, ale s klady a přednostmi, které mám také, budu úspěšný.

Pro negativní myšlení se nyní používá odborný výraz ANTS, z anglického Automatic Negative Thoughts, tedy automatické negativní myšlenky. Slovo automatické znamená, že tyhle myšlenky, potvory jedny, prostě samy automaticky přicházejí. Nemůžeme za to, že jsme někdy mrzutí, bez nálady, ustaraní. Prostě přišly a na nás je naučit se je zahánět.

Odežeňte pocit viny

Takže další metoda, říká se jí odhánění viny. Lidé se totiž často trápí myšlenkami, že to zlé v životě si zavinili sami. Mám malou penzi, protože jsem měla mizernou práci a mizernou práci jsem měla, protože jsem hloupá. Nebo: Jsem tlustá, protože mám slabou vůli a přežírám se. Vnuci mě nenavštěvují, protože jsem stará, nudná a nemám dost peněz na to, abych jim kupovala dárky. A další a další podobné pocity viny.  

Psychologové označují podobné myšlenky za jedny z nejnebezpečnějších. Hledat za tím, co se nám nepodařilo nebo co nám vadí, jen a jen naše selhání vede jen k dalšímu trápení. Všimněme si, že sobečtí lidé, kteří si nepřiznají vlastní chyby, jsou zpravidla spokojenější než ti, kteří si myslí, že si vše špatné způsobili sami. Cvičení? Jakmile nás napadne sebemenší pocit viny, okamžitě jej zapudit. Jakkoli. Dobrým jídlem, výletem, pěknou knížkou, zkrátka jakoukoli odměnou, protože za nic nemůžeme, naopak, jsme skvělí, výjimeční, jen nám osud trošku zrovna teď nepřeje, ale za to my přece nemůžeme a tak si zasloužíme odměnu jako odškodné za to příkoří.

Nepřemýšlejte o tom, co si jiní myslí

A ještě jedna metoda, kterou psychologové používají při odnaučování se utápění v negativním myšlení. Čtení cizích myšlenek. Klasická situace: Jsme na pláži a máme pocit, že se na nás někdo podíval. Jsou dvě varianty, jak si ten pohled vyložit. 1. Jsem už tak stará a ošklivá, že se lidé dívají, co tady vůbec ještě v plavkách dělám. 2. Není to se mnou ještě tak špatné, když někomu stojím za pohled. Která varianta je lepší? Žádná. Proč bychom se měli zabývat tím, co si někdo cizí o nás myslí? Proč se snažit číst jiným lidem myšlenky, vysvětlovat si je, interpretovat je? Možná se ten člověk na nás vůbec nedíval, jen se nám to zdálo. Jen náhodou po nás přejel pohledem, protože byl zadumaný ve svých vlastních pochybnostech a trápeních.

I kdybychom si do nového roku dali jen jedno jediné předsevzetí, mohlo by to být naučit se používat jednu z předešlých metod. Zkusme to, možná zjistíme, že jsme v tom příštím roce tak nějak klidnější, spokojenější, vyrovnanější.