Pokud si někdo myslí, že chmury vzbuzuje listopad, leden či únor, je na velkém omylu. Údaje Českého statistického úřadu z posledních deseti let potvrzují dlouhodobý trend, že nejkritičtější jsou pro lidi ohrožené sebevraždou jarní měsíce. Pokud má někdo sklon ji spáchat, na jaře to udělá nejpravděpodobněji. Naopak nejklidnější v tomto směru bývá zima. Potvrzují to pracovníci různých telefonických krizových linek, psychiatři, psychologové.

Zatímco logické by se zdálo, že se na jaře všichni radují z krásné přírody a tepla, opak je pravdou. Objevuje se to, čemu se říká jarní únava, jarní deprese, stavy psychicky nemocných lidí se zhoršují. Na druhé straně se čím dál více odborníků kloní k názoru, že to, co se v poslední době označuje výrazem jarní deprese, v podstatě neexistuje. Depresi člověk buďto má či nemá, ale že by se projevila jen vždy výhradně na jaře? Divné.

Existují ovšem teorie, podle kterých právě klimatické faktory působí na fyziologické a chemické procesy v lidském mozku. Znamená to, že počasí ovlivňuje například hladinu serotoninu a dalších hormonů, což způsobuje subjektivní změny v psychice jednice. Tedy to ovlivňuje náladu. A velkou roli zřejmě hraje to, že se takoví jedinci ocitají v období, kdy vnímají kontrasty, které jaro přináší. Na jedné straně se člověk necítí dobře. Na straně druhé kolem sebe vidí, jak vše kvete, líhnou se kuřátka a koťátka, holky vyndaly ze skříní minisukně, kdekdo se objímá, prochází se venku, líbá svou milovanou bytost. Člověk má pocit: svět jde dál, všichni jsou v něm šťastni, jen já ne, protože nestojím za nic, nikdo mě nemá rád. Svou situaci vnímá mnohem hůř, než jaká ve skutečnosti je. Zatímco v zimě je většina lidí zalezlých jako jezevci. Hudrují všichni. Kde kdo si stěžuje, že je nachlazený, že je zima, že sněží, že prší, že se mu nechce ven. Člověk ve špatné duševní kondici z toho může mít pocit: nejsem na tom nejhůř, když je mi divně, může za to ošklivé počasí a koneckonců, divně je všem.

Každopádně údaje o počtech sebevražd jsou jasné a potvrzují je i záchranáři, kteří k sebevrahům  vyjíždějí. Například ti severomoravští mají jasně spočítáno, že nejčastěji se s nimi setkávají v dubnu a květnu. „Paradoxně je to možná tím, že je venku krásně, všechno kvete, což je v protikladu s depresivními náladami lidí, kteří mají problémy,“ přemítá mluvčí severomoravské záchranné služby Lukáš Humpl.

Velmi často nyní zní výraz jarní deprese. „Ovšem používat v této souvislosti výraz jarní deprese, je poněkud nešťastné. Je to nepřesné,“ říká psychiatr Jan Cimický. „Deprese je ve skutečnosti jiný stav, než to, na co si lidé někdy na jaře stěžují. Ve většině případů jde spíše o nedostatek energie, to, že se lidé přes zimu vyčerpali. Odvykli si v zimě odpočívat, nabírat sílu. Mají pocit, že musí vydávat stejně energie ve všech obdobích. Ale naši předkové žili poněkud jinak,“ upozorňuje.

Každý člověk je jiný, tudíž každý jinak vnímá to, co se kolem něj děje. Pro někoho jsou první teplé dny jasným pokynem vyrazit do přírody, začít vymýšlet, co všechno bude dělat. Pro někoho je to naopak jen krok do ještě většího propadnutí se do svého neutěšeného života. A pro ty, kteří opravdu trpí duševní nemocí, to může být až krok k sebevraždě. Jakkoli to může všem, kteří nedočkavě čekají na jaro, připadat neuvěřitelné, je to tak. Jaro je zkrátka značně nebezpečné období.