Každý rok je to stejné. V prvních dnech lidé dělají první kroky k tomu, co sami sobě slíbili o Silvestru. Že zhubnou, že přestanou kouřit, že budou žít zdravě, že si konečně zajdou na preventivní lékařskou prohlídku, že začnou zase pravidelně chodit do angličtiny. Tyto první kroky jsou ve většině případů zároveň kroky poslední. To nadšení a odhodlání zpravidla moc dlouho nevydrží. Je to vlastně logické.

„Jestliže se chce někdo učit jazyk, případně si jeho znalost udržovat, obvykle tak činí nebo s tím začne, když ho k tomu donutí nějaké okolnosti. Třeba to potřebuje v práci nebo má někam vycestovat nebo má vnuky v zahraničí, ti už téměř neumí česky a on s nimi chce komunikovat. Těm to odhodlání vydrží. Ti, kteří přijdou začátkem roku a ještě stylem: rychle, rychle, potřebuju nějaký kurz, obvykle odpadnou už v únoru či březnu.  Vždy se ptám klientů na motivaci. Jak někdo řekne, že je to novoroční předsevzetí, jsem předem skeptická a zpravidla se nepletu. Nevydrží, nechodí sem s nadšením, ale jako by musel. Jenže jazyky se učím, protože chci nebo to potřebuju, ne proto, že je přece nový rok,“ říká lektorka jazyků Pavla Němečková.

Podobné je to s odhodláním jíst zdravě či hubnout. „Leden či zima obecně není úplně ideální čas na změnu životního stylu,“ říká lékařka Kateřina Cajthamlová. „Jsme nastaveni tak, že v zimě máme víc chuť na sytá teplá jídla, máme méně náladu běhat, cvičit. Je to přirozené, naši předkové také v zimě méně chodili ven, méně pracovali, jedli jinak než v létě. Mnohem vhodnější pro začátek cvičení a změny ve stravování je jaro a léto,“ vysvětluje.

No jasně. V létě máme chuť na ovoce, na saláty, na lehká jídla. V zimě je ovoce drahé, je ho menší výběr, když už je,  tak je takové celé chemické, připutovalo bůhvíodkud. Takže je opravdu zvláštní začít do sebe v lednu ládovat v supermarketu koupené předražené borůvky a maliny, když jsme si jich v létě, kdy jich byl v lesích dostatek, ani nevšimli. Jenže je nový rok, my si přečetli, že se dobře hubne po malinovém a borůvkovém smoothie a tak se tím řídíme. Jen proto, že je nový rok a my si přece do nového roku dáváme předsevzetí. Není to podivné uvažování? Přiznejme si, že je.

Naprosto nejhorší je dávat si novoroční předsevzetí o Silvestru, v rozjuchaném stavu nebo naopak ve smutku posíleném alkoholem, přede svědky, ve společnosti. Takové to: „Tak já vám holky přísahám, že hned zítra si dám profil na seznamku a do roka si někoho najdu.“

Toto loni udělala šedesátiletá Jitka. „Celý rok jsem pak myslela na to, že jsem opět selhala, když teď budu o Silvestru zase sama. Tedy, s kamarádkami, které už předem jízlivě říkají: No vidíš, tak zase jsi nikoho nepovažovala za dost dobrého, pořád jsi sama a to jsi slibovala, že to tento rok rozsekneš. Zkrátka, pořád mě nutí, abych se s někým seznamovala. Já bych na jedné straně chtěla, ale čím více o tom uvažuju, tím méně se to daří. Hned potom, co jsem si  předsevzetí dala jsem 1. ledna šla na internetovou seznamku. Únor jsem strávila schůzkami s různými muži. Bylo to únavné, směšné, potupné. Byli nemožní. Březen jsem strávila v depresi z toho, že jsem asi divná, když se mi nikdo nelíbí. V dubnu jsem se na to vykašlala,“ vypráví.

Je v podstatě jedno, jestli jde o hledání partnera, změnu jídelníčku nebo odvykání kouření. Jsou to dlouhodobé pomalé procesy, které se rozhodně nedají naplánovat a spustit nějakým tlačítkem v podobě určitého data.

Zdá se, že nejlepší novoroční předsevzetí pro tento rok je to, že si už žádné nebudeme dávat. Kdo je totiž spokojen a žije plnohodnotný život, žádné nepotřebuje. Mnohdy si tak dává za úkol plnit různé zbytečné výmysly, kterými spokojený život jen komplikuje. Kdo naopak cítí, že nežije tak, jak by chtěl, měl by hledat příčinu. Přemýšlet sám nad sebou, svěřit se nejbližším přátelům, zajít si k psychologovi, zkrátka, rozebrat problém. A když se na to bude cítit, začít ho řešit. Když se na to bude cítit, ne proto, že je 1. ledna.