Je 21. duben 1967, v kanadském Montrealu se otevřely brány světové výstavy. Výstavy, která znamenala výsostný úspěch naší expozice. Tím dnem začal neutuchající zájem o Československý pavilon, lemovaný i šestihodinovými frontami. Však jej také do ukončení výstavy navštívilo přes osm milionů návštěvníků.

EXPO 67 předvedlo naši zemi v tom nejlepším světle. V době závodů o dobytí vesmíru a technických zázraků jsme do Montrealu přivezli - pohádku. Postavami poetického exkurzu do dějin malé zemičky kdesi daleko v Evropě se staly Věstonická venuše, obrazy mistra Theodorika, třebechovický betlém, expozice skla, porcelánu, bižuterie. Také Kinoautomat s nejspíš prvním interaktivním filmem  na světě - Člověk a jeho dům.

Svou roli, a vůbec ne druhořadou – sehrálo naše pohostinství. Čtyři provozy Československé restaurace Praha - snack bar, Staropražská restaurace, Zámecká restaurace s luxusními salonky Křišťálovým, Loveckým a Hráčským. Ještě  Bratislavská restaurace s ohništěm, a mimo pavilon umístěná Slovenská Koliba.

Na pořadu byly staročeské kmenové receptury – koprovka, svíčková na smetaně s brusinkami a houskovými knedlíky, vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, nebo moravské řízky na smetaně s klobásou. K tomu čtyři druhy ryb, v Kolibě pak třeba živáňská. Z moučníků jablkový závin či moravské svatební koláče. Vůbec tedy není divu, že kuchaři během výstavy připravili úhrnem 233 552 porcí jídel!

Z nápojů trumfovalo pivo, věhlasné ovocné destiláty, svérázná borovička, a znamenitá vína. Mimochodem, svou premiéru si v Montrealu odbyl i dodnes masově rozšířený Beton, vymyšlený nápojáři přímo na místě coby aperitiv.

Sečteno, podtrženo: montrealské vystoupení znamenalo úspěch, na jaký naše gastronomie od té doby už padesát let čeká. Přitom restaurace nenabízely – až na speciality – v receptech žádné převratné kotrmelce. Na to, aby uvedly labužníky z celého světa v nadšení, stačily „jen“ osvědčené, lety prověřené krmě českých hospodyněk a kuchařek. Jedním z nejoblíbenějších jídel byl bažant na slanině, padlo na něj pět tisíc opeřenců. Navíc se stalo velkou atrakcí, když host objevil v mase brok. Jako relikvii a důkaz toho, že pták byl skutečně uloven, šťastný nálezce – pokud si nezlomil zub – uchoval brok coby vzpomínku na jedinečnou večeři.

Dnešnímu monetárnímu světu vládnou čísla. Proto mi dovolte přidat ještě jeden navýsost úderný argument o českém úspěchu. Československá restaurace Praha s 513 místy (třetí nejmenší z devíti nejnavštěvovanějších) utržila 3 345 418 kanadských dolarů. V přepočtu to znamenalo tržbu 6 250 dolarů na židli. S převahou nejvíce ze všech!

Zatímco v květnu, kdy EXPO 67 začalo, znal Československo sem tam někdo, v říjnu, kdy se brány pavilonů zavřely, jistě každý. Alespoň z oněch osmi milionů návštěvníků, kteří naším pavilonem prošli.

Milan Ballík pro portál i60