Robert Kolinsky, rodák ze Švýcarského Solothurnu, je klavírní virtuos, na klavír začal hrát v šesti letech, vystudoval obor piano na hudební akademii v Basileji a v Praze. Sólově vystupoval s orchestry, které dirigovali Vladimir Ashkenazy nebo Gustavo Dudamel. Hrál také s Josefem Sukem, Veronikou Hagen a dalšími. Švýcarské rádio SRF 2 nahrálo několik jeho koncertů – od Bacha po Henze. Vydal několik CD, například klavírní koncerty Bohuslava Martinů. Vždy ho bavil Bohuslav Martinů, kterého považuje na geniálního skladatele.

„Jeho hudbu si nesete s sebou, dotýká se vás a vnitřně vás inspiruje,“ popisuje, proč začal ve Švýcarsku hledat prostory, kde by se mohl konat „pořádný“ festival věnovaný jenom tomuto umělci. A jelikož Martinů žil v Basileji a v tomto regionu napsal některá ze svých významných děl, místo bylo jasně dané. Nejtěžší bylo sehnat finance, město ani kanton nechtělo festival podpořit. Možná proto, že Robertovi bylo tehdy 25 let a zřejmě málokdo věřil, že se z toho stane jedna z nejtradičnějších akcí klasické hudby města Basileje. A to se opravdu podařilo.

Letos se konal 23. ročník festivalu, který skončil 12. listopadu. Rodiče Roberta Kolinského přišli do Švýcarska v roce 1968 a po Česku se jim velice stýskalo. Otec se angažoval ve švýcarském Sokolu. Jednu dobu byl dokonce náčelníkem a nacvičoval slety.

"Vyrůstal jsem jako cizinec, navíc s pocitem, že svou opravdovou vlast nikdy nepoznám. Duševní rozervanost cítím dodnes, po smrti rodičů, kteří jsou pochování v Praze, se to ještě zhoršilo,“ vypráví o svém dospívání. Velkou úlevu mu přinášejí děti, se kterými hovoří jen česky. A také si koupil byt v Praze, kam tak pětkrát do roka jezdí. S dětmi pak obráží dětská hřiště, kde si užívají, že všichni kolem mluví česky. Děti prý fascinuje, když ostatní hrající si děti hovoří stejně jako jejich tatínek. 

Setkání s Jiřím Menzelem
V roce 2005 se během basilejského Hudebního festivalu Martinů seznámil s Jiřím Menzelem, který tam humorným a působivým způsobem představil svou práci.

„Naše setkání ve mně probudilo spoustu energie k tomu, aby vznikl na téma jeho zážitků film,“ vypráví o tom, co ho inspirovalo k natočení dokumentárního filmu Jiří Menzel - Komedie není legrace. „Menzel je můj nejoblíbenější režisér a mým nejoblíbenějším filmem jsou jeho Báječní muži s klikou,“ dodává. Film měl premiéru v roce 2016 v Solothurnu a získal cenu publika na festivalu v rakouském Freistadtu. Na Menzelovi ho nepřestává fascinovat, jak například film Ostře sledované vlaky, za který dostal Oskara, umí kdekoliv na světě zaujmout diváky, a zařadil se mezi nadčasové kultovní filmy světové kinematografie. „ Z nových českých filmů jsem viděl Kolju a Vratné lahve a nedávno jsem si ve vlaku pustil film od Otakara Vávry Okouzlená a moc se mi líbil. Mám totiž rád „staré“ filmy. A ty české obzvláště.“ Při natáčení dokumentu se setkal také s dalšími slavnými režiséry - Milošem Formanem a Emirem Kusturicou.  

Český humor mu tak trochu připomíná ten švýcarský. „Obecně se dá říci, že švýcarskou výsadou je udělat si legraci sám ze sebe, ze svého regionu. Podívejte se třeba na film „Die Schweizermacher“, patří k nejúspěšnějším švýcarským filmům. Natočil ho Rolf Lyssy, což je švýcarská obdoba Jiřího Menzela,“ doplňuje Robert Kolinsky.