Tento článek je připomenutím dne 17. září roku 1394, kdy francouzský král Karel VI., přezdívaný Šílený, vyhnal všechny Židy z Francie. Ti nakonec pokračovali do východní Evropy, především na území Polska či Ukrajiny. Dějiny francouzských Židů, jako ostatně celé židovské dějiny jsou současně dějinami útrap a neuvěřitelného úsilí, jak duchovního, tak fyzického, překonat příkoří, jež bylo na Židech pácháno napříč staletími. Jsou-li Židé v průběhu středověku z Francie systematicky vyháněni, první Žid, vstoupivší na území dnešní Francie, sem byl naopak vyhnán a byl to nejstarší syn židovského krále Heroda Velikého a jeho další syn Hérodes Antipas, který se znelíbil římskému císaři Caligulovi.

Důvodem vyhnání Židů z území Francie.byla zhoršující se situace s křížovými výpravami, "Nevěřící" už není pouze muslim dobyvší Jeruzalém, ale každý, kdo nevzývá Ježíše Krista. Nejedna židovská obec ve Francii je vystavena masakrům. Židé se za vlády krále Karla VI. začínají  označovat "žlutými kolečky" (což později činili i nacisté).a jsou definitivně z území Francie vyhnáni. 

Skromný návrat Židů do Paříže je započat až v 18. století za vlády Ludvíka XV. (král Slunce). Přesto antisemitismus vládne Francií. Pro Voltaira jsou dokonce Židé"nejodpornější ze všech národů"..Teprve Velká francouzská revoluce dává Židům stejná práva jako ostatním obyvatelům. V září roku 1791 přiznává revoluční Konvent zrovnoprávnění Židů ve Francii.

Antisemitismus vůči Židům ale neustává, a tak Židé jsou stále mnohými Francouzi vnímáni coby vetřelci parazitující na zdravém těle Francie. Vyvrchlením těchto nálad je slavná Dreyfusova aféra vypuknuvší v roce 1894. U zrodu aféry je obvinění mladého štábního důstojníka Žida Alfreda Dreyfuse, křivě nařčeného ze špionáže ve prospěch Německa.Ta proti sobě postaví dvě Francie, rozpoltí jak veřejné mínění, tak politický svět a dokonce i samotné rodiny.Jedním z největších obhájců Dreyfuse se stane spisovatel Emil Zola. Dreyfus bude nakonec omilostněn a později rehabilitován.

2.světová válka se svými protižidovskými opatřeními importovanými z Německa získává.podporu tehdejšího vichystického kolaborantského režimu a zasáhne 150 tisíc Židů žijících na území Francie a také 200 tisíc Židů žijících v severní Africe, kterým je odebráno francouzské občanství. Hrůzná statistika říká, že 75 tisíc z 300 tisíc Židů, nacházejících se v roce 1940 ve Francii, válku nepřežije. Jsou deportováni do vyhlazovacích táborů ve Východním Polsku (Osvětim, Treblinka).

Teprve v roce 2009 uznává Francie "zodpovědnost francouzského státu za deportaci Židů"..Na územích bývalých francouzských kolonií, jako je Maroko, Alžírsko či Tunis, dnes Židé skoro nežijí. V loňském roce jsem v Maroku navštívila několik prázdných synagog jako např. v Rabatu či Casablance.Pokud přežili holocaust, odešli žít do Státu Izrael.

Také v poslední době dochází v Paříži k rasovým útokům na židovské obyvatele ze strany muslimů a Židé poté se stěhují do Izraele. Na osudu francouzských Židů ve středověku jsem chtěla ukázat, že antisemitismus a nevraživost k Židům se táhne jako červená niť dějinami Francie. 

V současné době mohou Židé svobodně odejít do své země - Státu Izrael, kde se nemusí obávat pogromů či pronásledání pro svou víru.