První podzimní dny, vzduch je létem vyhřátý, obloha jiskřivě modrá, větřík příjemně pofukuje. Procházíme okolím a duši dělá dobře ten pohled kolem, na pole, jež stále mění svůj obraz – jako malíř, který na nás přátelsky mávne: „Vidíte, už je podzim, namaloval jsem vám na pole balíky slámy. Dobrý, ne?“ A my se nadechneme toho silného vzduchu, zvrátíme hlavu dozadu a pohledem k nebi vydechneme. A vydechneme úžasem nad tím safírem nahoře, doplněným jen o buclaté barokní mráčky, jako ze starého českého filmu.

Kocháme se. Najednou oblohu začne protínat pevná bílá čára, vedená stříbro-lesklou špičkou, zpočátku úzká, posléze se rozpíjející a mizející. A až s mírným zpožděním zaslechneme jemné vrčení, vzdálený zvuk nahoře burácejících motorů. Někdy nevidíme čáru jen jednu, jindy se k ní přidá druhá, třetí i čtvrtá, na nebi bývá mnohdy tlačenice. Velký lidský vynález letadlo o sobě dává vědět.

V dobrém rozmaru začneme přemýšlet, odkud a kam asi letí, kolik veze pasažérů, jak vypadá, jsme-li letečtí fandové, jaké jsou jeho technické parametry… V duchu listujeme atlasem: ty letící k jihu, směřují možná do Říma, ty na jihovýchod možná do Řecka, Číny či Turecka, ty ve směru západním snad do Prahy či Londýna.

V dnešní době se však dohadovat nemusíme. Stačí si zadat do vyhledávače Google www.flightradar24.com, ale jsou i jiné webové adresy, např. www.radarvirtuel.com.

Mapu, která nám naskočí, naladíme tak, aby bylo místo, kde se nacházíme uprostřed. A už například vidíme, že se po mapě z jihovýchodu blíží letadlo a mete si to směrem k nám. Při pohledu z okna ven jej vidíme v reálu. Kliknutím na letadlo uvidíme vlevo či vpravo na obrazovce další informace, přílet a odlet, fotografii letadla zblízka, můžeme zjistit celkovou letovou trasu a tak podobně.

Otevřelo se nám další okno informací, jako když se pročistí zakalená voda a my dohlédneme dna. Zkuste to, je to zajímavá zábava.