Můj příběh je o tom,že jsem neměla původně být u páníčků,kde nyní jsem.

Jmenuji se Riuška, jsem špicka malá a mám 16.měsíců s PP.
Moji páníčci,měli přede mnou fenečku Lejdynku,kterou nesmírně milovali.
Když jí bylo necelých 11 roků,tak velice onemocněla a museli se s ní rozloučit.Bylo to velice těžké,hlavně pro paničku,byla z toho stále smutná a tak páníček rozhodl,již žádný pejsek nebude!
Byli 3.roky bez pejska a byli s tím smířeni.Ale panička stále nemohla zapomenout,podstrojovala ostatním cizím pejskům a musela,každého pomuchlat.
Jednoho dne se ale panička dozvěděla špatnou zprávu,že má hodně škaredou nemoc a její dvě kamarádky,přemluvily mého páníčka,aby pejska našel a panička nepřemýšlela o sobě,ale měla jiné starosti./to jako se mnou/.
Tak páneček sedl k internetu a našel inzerát v okolí Kladna,zavolal tam a ráno se jelo.Bylo to 300 km.ale moc se těšili.
Byly jsme dvě.Já a sestřička Rea,ale tu si p.chovatelka chtěla nechat na chov.Tak si odvezli mě.Ale byli tak natěšení,že si ani nevšimli,že nejsem trpasličí,jak původně se domnívali a přáli,ale,že jsem špicka malá!
Nebylo to ale vina p.chovatelky na internetě to uvedené bylo,ale prostě v nadšení to přehlédli.
Jsem již 14.měsíců u svých milujících páníčků a jsem velice šťastná a spokojená fenečka.Panička říká,že jsem veliké torpédo,ale nedala by mě za nic na světě.Jsem právoplatnou,členkou naší rodiny.
Stejně si myslím,že jsem vůdkyní,naší smečky.