V neděli mnozí z nás během dopoledne odjížděli, my jsme se rozhodli strávit ji se svými přáteli, kteří v Rožnově bydlí. Z několika možností, které se nabízely, jsme si vybrali návštěvu Valašské dědiny. Počasí nám přálo a my byli tak nadšeni z krásného počasí i možnosti strávit celý den spolu, že jsme první expozici, která se nacházela pod střechou, zapomněli fotit. Moc se nám líbila, srovnávala těžký život našich předků s „vymoženostmi“ naší doby.
Další zastavení se nabídlo v podobě neobvyklého občerstvení. Dali jsme si hruškový frgál a koupili brynzové korbáčiky na večer. A pak už jsme jen procházeli kopcovitou krajinou od objektu k objektu v jiném čase, v jiném světě a kochali se. Kde to bylo možné, nakoukli jsme dovnitř, fotili a několikrát si i poslechli zajímavé komentáře průvodců. Čas příjemně plynul a poledne nás zastihlo u hospůdky. Neodolali jsme a zašli si na valašský kontrabáš (směs vařených brambor, pohanky, kyselého zelí, slaniny a klobásy). Byla to mňamka a zapitá pivem nás příjemně naladila k prohlídce další části dědiny. Vesnickou idylu podtrhovala přítomnost hospodářských zvířat. Někde se páslo pár kravek, jinde jsme zahlédli kozy, kolem se přehnalo stádo ovcí a další jsme mohli vidět v ohradě, na hnojišti hrabaly slepice. K malebným chaloupkám přiléhaly oplocené zahrádky, místy jsme zahlédli políčko obilí nebo pohanky. Ve mlýně jsme si nejen poslechli, jak to tam chodilo, ale také jsme viděli, jak se mlelo obilí. Pobyli jsme ve škole, kde nám pan učitel povyprávěl o tehdejším školství. A Pavel fotil a fotil. Byla by škoda nechat fotky jen tak ležet ladem, proto jsem se rozhodla pozvat vás jejich prostřednictvím na procházku půvabnou valašskou dědinou.