Bolel mě horní zub. Hodně. V ústech jsem cítila hořko. Hnis, říkala jsem si. Zubní lékař usoudil, že zub již nelze déle zachraňovat, a k mé velké úlevě se rozhodl ho vytrhnout. Když byl zub venku, zavolal pan doktor s údivem sestru, ať se jde podívat, že tohle ještě v životě neviděl. „Tohle“ bylo množství hnisu, který mi z dásně vytekl. Rána po zubu se zahojila, hnis mi ale zůstal v dutinách, které mě bolely.
Nezbylo, než navštívit ordinaci ORL a nechat si udělat punkci. Z dětství jsem si od maminky pamatovala, že je to záležitost velmi nepříjemná a bolestivá. Sympatická paní doktorka udělala, co bylo potřeba. Bylo mi úplně jedno, co se mnou provádí – byla jsem ráda, že mě zbaví bolesti, a proto jsem vše trpělivě snášela. Kromě toho nejsem ráda u lékařů za sraba.
Punkcí jsem absolvovala celkem sedm. Asi po čtvrté nebo páté mi paní doktorka řekla: „Já vás pozvu na kafe…“. Pozvání jsem s překvapením přijala. Za několik dní jsme se sešly v kavárně v centru města a nebylo to naše setkání poslední. Zjistily jsme, že si máme o čem povídat, že je nám spolu dobře. O několik let starší paní doktorka mi nabídla tykání. Začaly jsme se scházet na večeři po jejích odpoledních ordinačních hodinách v místě její ordinace a mého bydliště v čínské restauraci. Když jsme zjistily, že tam dělají nejlepší lasagne v Praze, neměly jsme důvod místo svých setkávání měnit. Jen jsme někdy zašly za kulturou nebo se navštívily doma.
Po nějaké době naší známosti mi paní doktorka Lída řekla, že si zpočátku myslela, že jsem jako Eulálie Čubíková. To se mnou ale nic neudělalo, protože knihu Zvonokosy, v níž, jak mi řekla, daná nesympatická osoba vystupuje, jsem nikdy nečetla. (Kdysi jsem ji vzala v knihovně náhodou do ruky a usoudila jsem, že to nebude nic pro mne.) Lída prý ze mne měla respekt, připadala jsem jí vážná a nepřístupná (říká se, že my introverti někdy působíme namyšleně - a přitom je to ostych.). Jako důvod svého pozvání uvedla, že jsem byla největší hrdina, jakého tam kdy měla.
Je to už téměř dvacet let. Lída je zgruntu hodná ženská, veselá, optimistická, společenská, ochotná vrhnout se do každého dobrodružství. Jsem moc ráda, že si mě vybrala za kamarádku. Dvě hodiny povídání s ní jsou pro mě balzám na duši, báječná forma duševní hygieny. Je skvělé, že ona to cítí stejně.
Pošlete odkaz na tento článek
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %