Ani už vlastně nevím, kolik je to let, snad 23, nebo dokonce 24. Ale dnes už, doufám, mohu prozradit něco, co se stalo v době, kdy jsem sloužil na západě Čech jako voják z povolání u jednoho leteckého pluku, vyzbrojeného sovětskou špičkovou nadzvukovou technikou.
Tedy v době, kdy západní hranice byla, alespoň jak hlásala mnohačetná hesla oduševnělých politruků, ˝pevnou hrází socialismu“ a západní revanšisté ve dne i v noci čekali na pokles naší bdělosti a obezřetnosti. Aby k této situaci nikdy nedošlo, byly s pravidelnou nepravidelností vyhlašovány v časných ranních hodinách poplachy, čímž se prověřovala bojová pohotovost vojenských útvarů. Každý z nás měl doma v ložnici do zásuvky nepřetržitě zapojený tzv. svolávač, jakési předpotopní provedení dnešních operátorů, který měl reagovat po vyhlášení poplachu na impulz v energosíti, ale reagoval vždy tak nespolehlivě, v nepravou dobu a na nepravém místě, že jsme pro jistotu měli u letky tzv. ˝telefonního pavouka“, jinými slovy vlastní letkový svolávací systém, spolehlivě zajišťující vzájemné vyrozumění jednotlivých příslušníků letky mezi sebou.
Byl jsem v té době tak říkajíc ˝šťastně ženatý“ a rovněž s pravidelnou nepravidelností dojížděl do Mladé Boleslavi za přítelkyní. Jednou, když už byly vyčerpány skoro všechny záminky a možnosti výmluv, jsem využil svého kamaráda, aby mi ze služby dozorčího pluku brzy ráno zavolal, že je poplach. Stalo se. Já jsem ihned ˝zavolal“ na neexistující číslo dalšímu kolegovi a odjel autem jako na letiště. Aby bylo vše věrohodnější, požádal jsem po natankování u čerpací stanice na pražské výpadovce pumpaře, aby zavolal na mé číslo domů pro ověření systému vyrozumění, že je vyhlášen poplach. Protože bylo běžné, že telefony zvedaly v noci i manželky, ta moje, aby bylo vše v pořádku, pro jistotu zavolala mého dalšího kolegu v pořadí s tím, že byl vyhlášen poplach a já že už jsem odjel na letiště. Potom šlo vše opravdu jako ˝na drátku.“ Díky našemu perfektně promyšlenému a spolehlivému systému vyrozumění v hluboké noci, kdy bylo celé město pohrouženo v klidný a ničím a nikým nerušený spánek, se postupně sjížděli všichni příslušníci naší letky na určené místo 15 km vzdáleného letiště, přestože nástup na plánované noční létání byl toho dne až ve 14.30 hodin odpoledne. Protože jsem byl jediný, kdo se ˝poplachu“ nezúčastnil, bylo všem jasné, odkud vítr fouká!
Určitě si každý z čtenářů dovede představit, jak jsem to za své radovánky od svých ˝bratrů ve zbrani“ schytal. Protože jsme ale byli výborná parta, což ani jinak u tak náročného povolání nešlo, vše se brzy v legraci urovnalo a zůstalo tzv. jen ˝mezi námi děvčaty“. Přesto se tento totalitní supertrapas vždy při náhodném nebo plánovaném setkání dává za všeobecného veselí k dobru!
Napsáno v roce 2008.
Pošlete odkaz na tento článek
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %