A je tady nedělička neděle, vyskočíme z postele!
Jo, houby vyskočíme, žádné skákání, pěkně pomaloučku, polehoučku, přece jen už jsme obě trochu křupavé, takže musíme opatrně posunovat. Nezbytná ranní údržba, obvyklá snídaně, vyprané zapopelené gatě se suší na terase, a tak než uschnou a Zdendula se odebéře zpět do Prahy, chystáme, tedy já chystám oběd, ona dělá inventuru fotek, zmeškaných mailů a zpráv. Po včerejší vydatné svíčkové byl dnes oběd téměř dietní, jen narubáky, tj. řízky na ruby s bavorským salátem.
Odpolední kávu v altánu na zahradě nám zpestřila moje dvouletá pravnučka, takže to spíš bylo malé fitness studio místo siesty. Dítko totiž neposedí, a tak jsme se dost naběhaly.
Zdenča také musela zvizitýrovat zahradu i moje skromné obydlí, pořídila si ze zahrady nezbytnou fotodokumentaci, nevynechala ani synovu dílnu, která ji nadchla natolik, že prohlásila něco o stěhování své maličkosti k nám.
Tak rozzářené oči u ženské v tak ryze mužském království jste ještě neviděli. Zdenina svítila jak lampiónek. Nadšení projevovala nad každou částí dílny (syn to má totiž pečlivě rozdělené na části, podle druhu činností). K vytržení ji přiváděla vrtačka na stojanu, bruska, svářečka, všechna možná udělátka. U části, určené pro práci se dřevem, se rozjásala nejvíc. Objevila tam totiž velmi starý originální truhlářský ponk, což ji vrátilo do vzpomínek na dětství, protože stejný míval její dědeček a ona v jeho dílně trávila svá učňovská léta (byly 4 holky, a tak která o něco projevila zájem, byla v tu ránu přijata do učení a Zdenče dřevo učarovalo). Tak jsme si trochu zavzpomínaly na dávná léta (abyste si nemysleli, že jsme už staré, to ne, jen máme v sobě naakumulovaných už asi 50 let mládí) .
Naše malé kvítko z čertovy zahrádky nás ovšem dlouho vzpomínat nenechalo a prohánělo nás po zahradě, až se z nás kouřilo. Ale jako vždy se potvrdilo moje krédo, že všechno špatné je k něčemu dobré, a tak, ač obě splavené honičkou za malou Deniskou, utrpěly jsme úspěch v podobě nabídky na přepravu Zdeňulky s příslušenstvím na autobusové nádraží od Denisčiny maminy (další mé vnučky), což je z našeho konce Kladna prostřednictvím MHD dost problematické.
Nevím sice, jestli ta její ochota pramenila z vděčnosti, že jsme Denisku zabavily a ona si konečně mohla vypít jednu kávu teplou, nebo protože se nás obou chtěla rychleji zbavit, ale i tak jsme její nabídku s radostí přijaly.
Tak jsme se přesunuly zpět do domu, sundaly opět bělostné kalhoty ze sušáku, doufajíce, že už je Zdenča nestačí do svého odjezdu vyřadit z provozu, a ta začala balit kufry. No, tedy kufry ne, jen tu svoji veledůležitou kabelu s kartáčkem na zuby, vlastně bez něj, anžto, jelikož a protože si ho tu moje milé JÁ nechalo na příště, protože, uznejte, převážet ho neustále sem a tam, to se pronese.
S kabelou a baťůžkem, v pevné víře, že ho snad milá Zdeňulinka už nikde nezapomene, usadily jsme ji s vnučkou do vozidla, ač nerady, rozloučily jsme se a bohyně lásky odfrčela směr autobus do Prahy.
Žádný smutek z rozloučení nenastal, protože jsme obě věděly, že tenhle víkend nebyl náš poslední, a já navíc vím, že proti Zdeničce neexistuje obrana, proti ní nepomůže ani protitankový zátaras, neboť tuhle velkou vodu nic nezastaví. Takže nás čekají ještě mnohé uchechtané víkendy a vy všichni můžete jen litovat, že u toho nemůžete být taky.
Pošlete odkaz na tento článek
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %