Stojíme u jedné z perfektně opravených pevností u Darkoviček na Opavsku a kocháme se výhledy. Před námi se rozprostírá Hlučín a Ostravsko. Vzadu je hranice a za ní dnešní Polsko. Vlevo další pevnost a vpravo další, na vlas stejná.

Na první pohled zarazí, že hlavní betonová hradba bunkru směřuje do vnitrozemí. Jako kdyby se vojska měla bránit útoku z Ostravy a ne od státní hranice, kde byl cítit nepřítel.Nezbláznil se ten, kdo to vymyslel? Nezmýlil se stavitel a neotočil pevnost o 180 stupňů? Jistě, že ne. Vše má svou logiku – útočící armády by žádné bunkry neviděly – jsou dokonale skryty. Jen neprůstřelné věže střílen vystupují nad horizont. Jako obří vosí úly. Neviditelné a vždy připravené bodnout toho, kdo šlápne příliš blízko.

Ty střílny jsou jako nějaký šedý rejnok rozpláclý v trávě. Obří volí oko, vylité z pánvičky do krajiny. Nebo tady už před 80 lety přistálo UFO? Žádná hrana, o níž by se mohla opřít nepřátelská střela. Z pohledu chlapa, který prošel základní vojenskou službou, zkrátka dokonalé…

Pás malých bunkrů pro jednoho dva vojáky až po pevnosti pro celé vojenské jednotky, se táhl celým pohraničím. Od Bohumína až do Čech. Osádka jednoho bunkru střežila ty okolní, vzájemně se kryly. Byl to dokonalý systém, který by odolal všem tehdy používaným zbraním. Velké pevnosti byly malými městy s vlastní zásobárnou vody, filtrací vzduchu, zásobou potravin…

Dodnes je velká část tohoto obranného systému vidět v lesích a polích kolem Ostravy, na Opavsku a Bruntálsku. Některé z nich jsou opraveny a vypadají tak, jako ve třicátých letech, včetně techniky, zbraní a zařízení. Jsou součástí této krajiny a součástí dějin.

A pokud Vás prohlídka pevností u Darkoviček nadchne a budete se chtít dozvědět více o tom, jak to tenkrát bylo, zajeďte si do Hrabyně. Památník druhé světové války tady ční do krajiny a apoliticky vypráví příběh o ne tak dávné historii této části Evropy. A pokud jedete na výlet nejen s vnukem, ale též s vnučkou, která by se mohla u pevností nudit, můžete jí to vynahradit návštěvou některého z nedalekých zámků. Bude se jí jistě líbit zámek Kravaře. A kdybyste snad měli málo dějepisu, tak vězte, že právě v Kravařích oplakávala Marie Terezie ztrátu části území, když prohrála válku s Pruskem a musela posunout hranici Českých zemí. No, a že prý se historie neopakuje…