Poučení z toho plyne: Všímat si nádraží. Většinou to pro mne je jen prostředek se někam dostat a nevnímám .

Zuzko, to nevíš, jak to smrdělo v dobách, kdy na kolejích stály vagóny s kostmi do klihárny!

Do Neratovic jsme se vypravily v sobotu se sestrou, protože je tam v nemocnici dlouhodobě hospitalizován kamarád. Vlastně teprve na nádraží mě napadlo, že bych ho mohla dát jako hádanku. Když jsem před 30 lety bydlela krátce v Mělníku a jezdila z Prahy z práce kolem Neratovic, byl specifický chemický zápach ze Spolany cítit až do autobusu. Vlastně až do Mělníka. O bombardování Kralup a s nimi i Neratovic vím z archivní dokumentace. Ale jinak jsem to město neznala vůbec. Kromě staré zástavby tam asi byla v minulosti především sídliště. Do hádanky jsem dala spíš trochu víc pikantnosti, než encyklopedické údaje. Takže díky všem, kteří to tak pojali, včetně dočasného nezvětšení obrázků.

Ivano, jedná se o zpěváka s iniciály P.P.

Musela jsem hledat a už vím.

Poznala jsem. Blízko toho nádraží se dojde k českému „Stonehenge“ s vysokými uspořádanými kameny, které dávají nápis „Miluji“.

Dalo mně to zabrat, ale asi jsem našla, byla jsem tam asi před 50 lety, nepoznala bych dnes.

Tak tohle nádraží jsem poznala i bez nápovědy. Najezdila jsem se do toho města hodně jako holka k tetě na prázdniny a jezdím tam i teď za sestřenicí a bratrancem. Při tom bombardování zachránil můj dědeček život mojí tehdy 18.leté mamince tím, že ji na poslední chvíli za nohy odtáhl před padající střepinou.

naznám, ale našla jsem. Velká chemická továrna do roku 1954 patříla Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze a je zaměřená zejména na výrobu kaprolaktamu, chlóru a jeho další zpracování na PVC.

Myslíme si, že jsme to našli, ale nikdy jsme tam nebyli. :-)