Místem mého srdce je můj domov. Město, v němž jsem se narodila, můj domek, ve kterém žiji, moje lůžko, na němž děkuji za každé nové ráno…
Jsou jistě místa, nad jejichž neokázalou nádherou se tají dech.

Ráda cestuji a poznávám jiné kraje. Mnohé jsem navštívila i žasla nad rozmanitostí, malebností, zvláštní atmosférou i dojímavou krásou oněch míst.  Na některá se i ráda vracím. Ale vždy si svůj domov nosím s sebou ve svém srdci.

Bydlím na periferii , na kopci Sv.Jana, odkud své krásné město vidím jako na dlani. Za jasného počasí lze dobře dohlédnout i na Krkonoše a Orlické hory (viz úvodní foto, které není moje, ale s oblibou je nazývám "HK pod Sněžkou")

Na dosah mám soustavu čtyř rybníků a rozlehlé lesy a tím i řadu možností k procházkám i rekreaci. Přiznávám, že jsem lokálpatriot a na své rodiště nedám dopustit. Spojuje mě s ním řada vzpomínek, které se vážou k jednotlivým místům a kdykoli se zde ocitnu, vynořují se z minulosti a přicházejí ke mně.Třeba olšový lesík, který dříve býval loukou, kam se jezdilo v létě na sena a kde jsme si jako děti na pokraji lesa stavěly domečky z kůry a mechu. Rybník Cikán, kde jsem zvládla svá první plavecká tempa. Kopeček, kterému jsme říkali „Houpačky“ a kam jsme chodili sáňkovat jako děti a pak i se svými ratolestmi. Stromy v lesoparku, které pamatuji, když je sázeli, lipová alej s omamnou vůní, která je vždy předzvěstí blížících se letních prázdnin. A další a další - nekonečná řada vzpomínek. 

A jako ty letité stromy, i já zde mám pevně zakotvené kořeny a vím, že „nebudu z těch, co opouštějí“, jak napsal milovaný básník. Až do doby, než nadejde můj čas…

Přikládám sérii fotek, které mluví za vše - Hradec Králové očima Roberta Průchy:

https://www.flickr.com/photos/robertprucha/sets/72157627129093341